„Antigona“

– po smrti Oidipa se utkali dva synové. Oba bratři zahynou v boji o Théby. Vládce je jejich strýc Kreon, který zakáže pohřbít tělo útočníka Polinejka, jeho sestra ho pohřbí i přes zákaz, protože ctí boží zákony. Strýc nechá Antigonu zazdít za živa. Kreon má věštecký sen, chce Antigonu osvobodit, ale ta zatím spáchala sebevraždu – oběsila se. Kreonův syn a jeho manželka také spáchají sebevraždu, Kreon zůstává sám. Žádá od bohů svoji smrt, ale ti ho nechají žít a trpět.
Eurípidés – (480 – 406 př. n. l.) byl velkým zastáncem athénské demokracie. V dramatech vykresluje duševní život lidí, zabývá se postavením žen ve společnosti.
„Médeia“ – tragédie, odehrává se na Korintě. Eurípidés čerpal z báje o Argonautech a zlatém rounu, jehož vlastník mohl vládnout jako nástupce a dědic krále Kréthea. Hlavní hrdinkou je Médeia – spolu se svým manželem Iásonem a svými dvěma synky utíká do Korintu. Médeia zachránila Iásona – argonautského vůdce a pomohla mu získat zlaté rouno. Kvůli Iásonovi zradila svou vlast, svého otce a pomohla zabít vlastního bratra. V Korintě se Iáson zamiluje do dcery (Glauky) korintského krále (Kreonth). Král vyhání Médeiu pryč. Médeia se chce pomstít a tak Glauky zabije oděvem napuštěným jedem, zároveň umírá její otec Kreonth. Médeia v krajním zoufalství zavraždí své dva syny. Vinu za své činy dává Iásonovi. Médeia je zproštěna viny a ve voze svého děda Hélia odlétá i s mrtvými syny do Athén.
„Elektra“
„Ifigenie na Tauridě“
„Helena“
„Trójanky“
Znaky antické tragédie:
čerpá téma z mytologie
hrdinové jsou buď odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
konflikt se silnějšími (osud, bohové) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale vítězí mravně)
formou je verš
existence chóru
jednota děje, času a místa
děj se nečlení na dějství
spojení mluveného slova, zpěvu a tance.
Komedie – náměty čerpá ze života nižší vrstvy. Humornou formou ukazuje nedostatky člověka i společnosti.