„Mahambhárata“
– staroindický epos psaný sanskrtem vznikal od 4 stol. př. n. l. do 4 stol. n. l. – materiál eposu je velice různorodý.
„Bhagavadgíta“ – epos, který vznikl v 5 stol. př. n. l. Je považován za vrchol indické filozofující poezie. Tvořil ho rozhovor mezi 1 z vojevůdců bratrovražedného boje a jeho vozatajem, který je vtělením nejvyššího boha Višnua. Před bojem vojevůdce váhá, zda má zabít v boji své příbuzné a uvažuje o sebevraždě. Vozataj rozptyluje jeho pochybnosti a odhaluje mu všechna tajemství života a osudu. Tvrdí, že vtělený duch není součástí tělní schránky, a proto ho nelze zabít. Mnoho Indů považuje tuto knihu za svatou.
Kalídása – je považován za největšího básníka indického starověku.
Literatura perská – 7 stol. př. n. l.
„Aresta“ – sbírka náboženských textů – modlitby, mýty, lyrika, právnické texty.
Literatura čínská – psali čínským znakovým písmem na papír nebo hedvábí pomocí štětce. Vliv filozofie (konfucianismu a taoismus) „Kniha psaní“ – soubor čínského básnictví.
Konfucius – čínský myslitel, jeho výroky sebrali a vydali jeho žáci – „Vybraná učení“.
Lao-C´ – čínský myslitel, který žil na přelomu 4 – 5 stol. př. n. l.
