Moderní světová literatura

Francie – tzv. „prokletí básníci“
Ve své době nepochopeni (svou tvorbou a životním postupem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otevírali cestu nové poezii. Snažili se kritizovat, zesměšňovat a dráždit měšťáky, hledali krásu i v ošklivosti, rozcházeli se se společností a kladli důraz na vlastní a neobvyklé zkušenosti. Za jejich předchůdce považujeme Ch. Baudelaira.
CHARLES BAUDELAIRE (1821-1867)
dílo : Květy zla, Malé básně v próze
– pokoušel se objevit krásu tam, kde ji druzí nehledají, tj. ve zlu a ošklivosti, symbolizovanými odpudivým prostředím velkoměstské bídy (žebráci, tuláci, prostitutky)
Zdechlina – báseň je založena na kontrastu: život a smrt, obraz rozkladu a hniloby a závěr
– skutečná krása mrtvých lásek, krása i v ošklivých věcech (boj proti měšť. vkusu)
– krása je v pravdě (vliv klasicismu)
– zobrazuje opakující se koloběh života (jeden život končí, ale přitom vzniká nový)
Vztahy – programová báseň ve formě sonetu
Co povíš dnes večer – čistá lyrika, intimní zpověď, zobrazuje básnickou inspiraci (dialog se sebou)
Koláč – používá novou formu – báseň v próze
Epigraf na odsouzenou knihu – útok na čtenáře, kteří autora nepochopili
– báseň v próze
Obloha pod mrakem, Nářek Ikarův, Veselý mrtvý, Cizinec
přínos : – hledání harmonie, čistoty v kontrastu se skutečným světem
– touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém (až surově otřeseném) vyjádření
– bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma
– cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky