Impresionismus

Umělecký směr poslední třetiny 19. a počátku 20. století vytvořený francouzskými malíři, jehož podstatou je preference smyslových vjemů před intelektuálním přístupem.
Malířství: C. Monet (obraz Imprese – východ slunce na mořské hladině), A. Renoir, E. Degas, sochař A. Rodin, hudební skladatel C. Debussy
znaky: jasné, čisté barvy; vystižení bezprostředního dojmu (hra světel a stínů), mozaika barev, neurčité kontury
Literatura: a) sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)
potlačení rozumové účasti na obsahu
volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
v popředí lyrika, hlavně přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost)
P. Verlaine, A. Sova, K. Hlaváček, F. Šrámek
Expresionismus
Umělecký směr první třetiny 20. století, rozšířený zejména v Německu. Je protikladem pozitivizmu, naturalismu, a impresionismu. Cílem bylo pojímat realitu nikoliv zvenčí, ale zevnitř.
Literární, výtvarný a divadelní směr – V. van Gogh, E. Munch, P. Gauguin.
znaky: a) reagoval na pocity nejistoty, úzkosti, někdy i zoufalství člověka vydaného napospas životním útrapám a strádání, hlavně v průběhu 1. světové války (obava o osud člověka)
zlo a nepravosti světa se pokouší překonat pohledem do hloubky, pod povrch jevů; důležitější než zachycení vnější podoby světa je pro něj intenzivní prožitek (výraz, exprese)
chce postihnout svět subjektivně = přikládá značný význam fantastickým představám a snům, v nichž pak mohou negativní stránky soudobého života nabývat až na přízračnosti a odpudivosti
expr. díla útočí na čtenářovy smysly a podněcují k reflexím, vyžadují čtenářovu spoluúčast
Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis