Symbolismus

Básnické a umělecké hnutí vzniklé ve Francii 80. let 19. století, zvláště pak se rozvíjí na začátku 20. století. Vychází z užívání symbolů, tj. konkrétní předmět sloužící k označení jiného abstraktního pojmu. Jde o protiváhu naturalismu – naturalisté, sledující tradici realistické metody, se snaží podřídit literaturu společenským záměrům zdůrazňováním mimetického principu (uměleckého napodobení skutečnosti), symbolisté naopak považují za rozhodující umělecký fakt tvorbu samu, ne teda látku a náměty.
znaky: a) pokoušeli se najít v symbolech způsob, jak zachytit tajemství významů skrytých pod povrchem jevů
vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ – rozvoj básnické obraznosti)
důraz na hudebnost verše
podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
volný verš
Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé, O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček
Dekadence
Myšlenkový a umělecký proud 19. a začátku 20. století. Vycházel z neutěšeného společenského stavu. V umění se projevoval motivy negativních jevů společenského života
únavou ze života
útěkem od přítomnosti do minulosti
zdůrazňováním individualismu, sexuality atd.
znaky: a) zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem, pocity hrozícího rozkladu a smrti
lyrický mluvčí prostředkuje lyrické situace značně mlhavě, neurčitě
často se vyskytuje napětí mezi dvěma protichůdnými stavy (noc-den, dvě pohlaví, život-smrt)
úsilí o tzv. čisté umění l’artpour l’artismus (umění pro umění) – umělecký směr pokládající samo umění za cíl tvorby, zdůrazňující především tvar díla, nikoli jeho náplň
P. Verlaine, S. Mallarmé, O. Wilde, K. Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic