Povídky:
cílem v povídkové tvorbě bylo ukázat národní život, který měl být představen kladným typem   Babička – únik do minulosti, kdy byla spokojená, popsala venkovský život s jeho zvyky,                           pověrami, není to dílo životopisné, vložila do něj i poznatky, které načerpala na                    Domažlicku, hlavním tématem nejsou babiččiny osudy, ale její postoj k lidem, její                    názory, staví proti sobě idylický život Proškových proti nepříliš šťastnému životu                    panstva na zámku (kněžna: „Šťastná to žena!“)                 staví proti sobě moudrost stáří a nevybouřenost, nezkaženost mládí                 prokázána idealizace – babička se neshodla s dcerou Terezou, odstěhovala se do                    Vídně, kde zemřela 
 v Babičce směřovala k vyobrazení kladného hrdiny, stejně jako v povídkách Dobrý člověk, Pan učitel, Baruška, Divá Bára, Chyže pod horami, které mají blízko k novelistické tvorbě Tyla 
 Divá Bára – odehrává se ve Vestci, ústřední postavou Bára, dcera pastýře, matka jí umřela,                        lidé jí nemají rádi, protože si myslí, že ji podstrčila Polednice a je divá, když je jí                        15 let, má velkou sílu a nejraději tráví svůj čas na pastvě se psem Lišajem, nebála                        se ani chodit v noci na hřbitov, jediní její přátelé byli Elška, neteř pana faráře, a                        Jozífek, syn kostelníka, kterého ochraňovala před ostatními, Elšce vykala (to mi                        připadá dost zvláštní), v 11 letech odjel Jozífek na studia do města a Elška do                        Prahy, po třech letech se Elška vrací jako dáma, ale stále má k Báře vřelý vztah,                        pro Elšku je naplánován jako manžel správce, ale jí se líbí doktor z Prahy, Bára si                        na sebe vezme prostěradlo a straší správce, který nakonec opustí vesnici, Bára je                        za to potrestána, musí strávit noc v márnici, tam za ní přijde myslivec, kterému se                        líbí a vezme si ho, vzápětí se dozvídá, že ji miloval i Jozífek, Elška se provdá za                        doktora hlavní motivy: zachycení vesnických pověr (Polednice, strašidlo), života, stojí proti sobě postavy kladné (Elška, Jozífek, Bára, farář) a záporné (kostelníková – matka Jozífka), ale i záporné postavy se na konci smiřují s Bárou, ukázáno, že člověk si má stát za svou láskou a bojovat za ni (Elška), idealizace postav, které jako kdyby neměly žádné špatné vlastnosti – Elška, Bára. Bára popírá pasivní úlohu ženy ve společnosti. 





