d) Počátky obrozeneckého divadla
JOSEF JUNGMANN ( *1773 Hudlice u Berouna, † 1847 ) – studoval na AG, vystudoval filozofii, stal se profesorem na gymnáziu – jazykovědec, básník, propagátor češtiny stať Rozmlouvání o jazyku českém – poukazuje na národní bezpráví, vyslovuje kulturní a politické požadavky – moderní pojetí národa: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka odsuzuje zemský patriotismus Slovesnost – učebnice teorie literatury s čítankou Historie literatury české – souhrnný obraz české literatury – Jungmann chápe obrození jako začátek nové epochy Dobrovský vidí těžiště české literatury ve starších dobách stať O klasičnosti v literatuře vůbec a zvláště české – zdůrazňuje potřebu literatury vyjadřující zájmy národní společnosti Slovník česko-německý – 5 dílů (120000 slov), Jungmannovo nejvýznamnější dílo – zdroje: literatura starší i nová, lidový jazyk a nářečí, přejímání slov od jiných slovanských jazyků, vytváření vlastních novotvarů – rozšíření slovní zásoby obnovení jazyka Oldřich a Božena – 1. Česká romance Překladatelství – důkaz o tom, že čeština je schopna vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury ( Jonh Milton, Chateaubriand, Goethe)
JAN SVATOPLUK PRESL – vytvořil české přírodovědné názvosloví
PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK
– Slovák, působil jako profesor na gymnáziu, později se stal knihovníkem v Praze. V roce 1848 byl s Palackým předsedou Slovanského sjezdu. Redigoval časopisy Světozor a Časopis Českého muzea Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny slovanských národů, důkaz o spoluúčasti Slovanů na vytváření Evropské kultury zakladatel slovanské archeologie Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí – věřil, že jde o jednotný slovanský jazyk jednoho národa a jednotlivé jazyky pokládal za jeho nářečí, myšlenka o velikosti Slovanstva, Češi jsou součástí velkého celku. Tatranská múza s lýrou slovanskou – básnická sbírka Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – vydal jí společně s Palackým – vystoupil proti prozodickým názorům Dobrovského, doporučoval verš časoměrný
