INDIE

jazyk védský, poté od 5.-4. stol. př.n.l. sanskrt
nejprve od 2. tisíciletí védy – posvátné knihy (složené z více částí, z nich literárně nejhodnotnější jsou hymny), oslava přírodních božstev, zachycení vnímání světa a vesmíru
Mahabharáta („Velké vyprávění o Bharátovcích“, vznik 4.stol.před – 4.stol.po) – staroindický sanskrtský epos zahrnující mýty, lidová vyprávění i nábožensko-filozofická pojednání, podkladem asi historická událost boje členů bharátovského rodu o moc; dalším velkým eposem je Rámajana
ve středověku nepřerušená linie; nejpodstatnější je básník Kálidása a jeho lyrická báseň Oblak poslem lásky, jejímž hrdinou je vyhnanec vyjadřující svou touhu po domovu a ztracené ženě; Kálidása je také tvůrcem dramatu Šakuntala s tématem věrné lásky

Český jazyk

znakové písmo
křižovatka náboženských a filozofických směrů – konfucianismus, taoismus, posléze z Indie budhismus
Kniha písní (autorem snad Konfucius) – soubor umělé i lidové básnické tvorby, Konfuciovy Hovory – filozofické pojednání; osou je tu Tao – pravá cesta života
v 8. století n.l. dva velcí básníci Li-Po (tvorba plná vášní) a Tu-Fu (kritika společnosti, armády…)
postupný rozvoj vypravěčského umění dospěl až k tzv. vypravěčskému románu, jehož vrcholem se stal v 18.stol. n.l. Sen v červeném domě od Cchao Süe-Čchin, zachycující lásku nenaplněnou kvůli přísným společenským tradicím