Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)

není symbolista, přináší nové myšlenky
kritik společenských a politických poměrů, nesnášel českost na politické scéně
Autor Manifestu české moderny, mluvčí generace Česká moderna, básník, představitel realistické subjektivní a politické lyriky, satirik. Narodil se v chudé rodině mlynářského stárka v Kolíně, studoval gym. v Praze, pracoval jako úřední ve Vídni (byli zde i T. G. M., Ivan Olbracht…).
Za první sv. války se účastnil protihabs. odboje, pak zaměstnanec ministerstva obran, vedl vojenské knihovny, jeho počáteční nadšení k první rep. brzy vyprchalo. Přispíval do řady čas. (hl. Erbenův Čas). Nekompromisní, rozešel se s přáteli, názor krajní pravice, sympatizoval s fašismem, antikom. Odvážná kritika měšťácké společnosti, kritika církve. Realistický, střízlivý, otevřený, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost. Forma: satira, ironie, sarkasmus, nadsázka; prozaizace; záliba v sonetu; důraz na významovou stránku poezie.

Sb. Confiteor I. – III. – tzv. zpovídám se (ze svých erotických zklamání), společenská a polit. lyrika; polemické zaměření, pocit zklamání, rozchod s dosavadní literaturou; soustředění na vlastní nitro, nálady; subjektivní obsah poezie, provokativní otevřenost: kritika měšťáctví, buržoaz. politiky, falešné morálky; ironie, výsměch; verš prozaizovaný, bez patosu, jednoduché jazyk. prostředky, prvky hovor. jazyka. B. Antická kráska (Confiteor II.) – oslava krásy dívky, vypadá jako bohyně, ale pak jízlivost (cpe se párky s hořčicí).
Sb. Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, hovorový jaz.
Sb. Tristium Vindobona – žalozpěvy z Vídně – lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství; kritika čs. politiky, skeptický pohled do budoucnosti, vlastenectví. Tristium Praga – ne tak zdařilá, kritičnost roste. Satiricon – satirické verše, epigramy, navazuje na Havlíčka (Petronius napsal Satiricon – název podle boha, veselí a erotické orgie).

Sb. Zde by měly kvést růže – kritika měšťácké společnosti – pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen, jejich otrocké postavení ve společnosti; prozaizace verše, využití hovor. jazyka, forma nadsázky, ironie, sarkasmus. B. Teta – stará teta je na návštěvě u své neteře Lízy a vypráví jí o svém životě s mužem (peklo) a pak ji vezme do divadla na hru o lásce.
Román ve verších Magdaléna (totéž) – příběh prostitutky, která se seznámí s politikem, ten se nad ní smiluje a vezme si ji za ženu, není morálně pokleslá, k prostituci byla přinucena otcem, klidně žijí v malém městečku, ale pak se prozradí její minulost, vrací se zpět do nevěstince. Ironie: „Nemorální“ Magdalena X „morální“ lidé.