Giovanni Boccaccio (1313 – 1374)
- syn florentského kupce, vystudoval práva v Neapoli, většinu svého života strávil ve Florencii
- snažil se vyjádřit své představy na čl., kritizoval humanismus
- na rozdíl od renesance tvrdil, že čl. není dokonalý, snaží se vyjádřit všechny jeho dobré i špatné vlastnosti
- dochází k úplnému odhalení lid. nitra. Zakladatel novodobé prózy
- soubor sto novel Dekameron
- rámcová novela – zasazeno do dějového rámce
- soubor 100 novel
- útěk deseti mladých lidí z Florencie před morem (tři muži, sedm dívek); cestou (čtrnáct dnů, ale v sobotu a v neděli si příběhy nevypráví) si vypravují příběhy. Zcela světská tematika (např. láska), kritika soudobých mravů, měšťanstva, chamtivosti duchovenstva, apod. Většinou jsou humorné, ukazuje jednání chytrých a nevěrných manželek, které přelstí své hloupé a žárlivé muže.
- Překlady u nás již v 15. st. (Hynek z Poděbrad, Mikuláš Konáč z Hodiškova)
Francesco Petrarca (1304 – 1374)
- básník lásky a pozemského života (lyrická poezie)
- znal se osobně s Karlem IV. (jednal s ním o politické pomoci Itálii, toužil po jejím sjednocení)
- za svého života velmi ctěn a uznáván
- syn notáře, byl podobně jako Dante vyhnán z Florencie do emigrace
- vrací se k antickým motivům a tématům
- snažil se sbírat antickou filosofii a na ní stavět
- Laura se je ideálem ženy, která se stává slavnou v jeho básních, sonetech
- byla ušlechtilá, ctnostná, krásná, ale není zbožštěná jako Beatricie, nikdy se s ní nesblížil
- je nazýván otcem humanismu
- politická báseň Má Itálie! – protestuje proti válkám, touží po sjednocení Itálie
- sbírka Sonety Lauře (někdy označováno jako Zpěvník –Canzoniere)
- 400 lyrických milostných básní opěvující Lauru
- psychologicky hluboké vyjádření myšlenek, citů a nálad zamilovaného, který v lásce vidí pramen radosti i bolesti
- forma: sonet (znělka) = lyrický žánr, má 14 veršů (4+4+3+3), pravidelný rým.