Zápisky

• – psal je 20 let, jeho myšlenky a problémy
• Překlady: důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; chce seznámit č. čtenáře s cizími vzory, Chateaubriand (Atala), John Milton (Ztracený ráj), Goethe (epos Heřman a Dorota), z ruštiny: Slovo o pluku Igorově.
• Usiloval také o vytvoření odborného názvosloví, sdružil kolem sebe řasu vědců – Jan Evangelista Purkyně

František Palacký (1758 – 1876)

• narodil se v Hodslavicích na Moravě
• studoval na Slovensku, přítel Šafaříka
• začínal jako básník, spolu se Šafaříkem teoretický spis Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – zamířený proti Dobrovského zásadám přízvučné poezie
• zemský historiograf; politik – liberál (zastánce austroslavismu)
• nejvýznamnější dílo Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě – pětidílné; základní historické dílo do r. 1526; výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou; vysoká epická kvalita textu. Zahrnují české dějiny až po nástup Habsburků na český trůn (1526). Pro líčení staroslovanského dávnověku použil Rukopisy, v jejichž pravost věřil. Pojetí českých dějin chápal jen jako neustálý zápas mezi živlem slovanským a germánským, tj. mezi principem demokratickým a feudálním. Za vrchol toho to zápasu pokládal husitství (tento názor převzali A. Jirásek, Z. Nejedlý). Dějiny mají vynikající stylistickou úroveň.
• r. 1848 organizoval společně se Šafaříkem slovanský sněm
• byl také tajemníkem muzea a vydával časopis Vlasteneckého muzea
• do r. 1848 byl zastánce austroslavismu (přeměna R-U na federaci), pak po zkušenostech z r. 1848 tuto ideu opustil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“
• je podle něj pojmenovaná univerzita v Olomouci.