Fráňa Šrámek (1877 – 1952)

Básník, dramatik, prozaik, nar. v Sobotce v Čechách (Šrámkova Sobotka = celostátní setkání bohemistů). Stud. gym. v Písku, tomuto městu věnoval část svého díla, práva nedostud. Věnoval se lit. a pol.
Vášnivý anarchista, životní radost, víno, ženy, zpěv, pacifista (odmítá násilí, vojnu, službu v armádě) – b. Píšou mi psaní. Předvolán před voj. soud => vězení. Bojoval na frontách, po válce nepatří k žádné skupině, pol. se neangažuje, samotář, zklidnil se.

Sb. Života bído, přec tě mám rád – milostná, přírod. lyrika, soc. tématika, smutné stránky života. B. Ada, Minka, Marta – motto, které našel na dveřích cely policejního ředitelství (A, M, M mají hlad), balada o divokých dívkách, které se staly prostitutkami, dvojznačnost života (opojení X bída), rom. konflikt (sen X realita), na rozdíl od Dyka má soucit bez ironie.
Sb. Modrý a rudý – modrá (symbol rak. uniformy, rezervista, rom.) X rudá (anarchista) b. Píšou mi psaní – dvojznačnost zpívám si a proklínám, „v modré dálce rudý květ…“ – mezi vojáky je anarchista, nebo anarchista letí do nekonečné modré rom. dálky. B. Raport – popisuje smrt koně, nevinná oběť, je rozdíl mezi koněm a vojákem? Proč musí umírat lidé, kteří nebojují za sebe.
Sb. Splav – krajinářská, intimní a milostná lyrika. Tzv. VITALISMUS – lit. směr oslavující smyslový život a jeho krásy. B. Splav – není intelektuální, naivní návrat k pubertě, milostné vzněty, milujeme a žijeme intenzivně, otevřená, přímá, prostá erotika bez narážek – to je tajemství života, milovat i fyzicky. Poválečné sb. Básně, Nové básně, Ještě zní – Věčný voják, Rány a růže – v době faš. nebezpečí, láska k vlasti, odpor k faš, násilí a oslava statečnosti v době pražské revoluce a osvobození.

Povídky Sedmibolestní, Kamení, srdce, oblaka
román Stříbrný vítr – hl. hr. gym. student Jan Ratkin se cítí být omezován maloměstem, rodiči a školou => bouří se, chce tento svět zničit, vábí ho svět lásky, poezie a dobrodružna, cosi osvěžujícího (stříbrný vítr). Stojí na prahu dospělosti, musí se rozhodnou, kterou cestu půjde (anarchista X podřízenost rodičům, věří ve 3. cestu).
R. Tělo – hl. hr. žena Máňa, přírodní pudový člověk, toužící po lásce a radosti ze života. Vezme si inženýra, který musí narukovat => zhroutí se jí celý svět. V závěrečné pasáži nadává na spol., která bere ženám muže pro službu vlasti, jediná odpověď, kterou román končí: „Hovno!“.
R. Křižovatky – hl. hr. zbytečný člověk, dohnán k sebevraždě.

Viz ot. č. 13