1)Próza:
-
Napsal hodně povídek (Hučí jez a jiné povídky, Můj přítel Čehona, Prsty Habakukovy), ale psal i romány (cyklus: Akta působnosti v Čertova kopyta – Konec Hackenschmidův, Prosinec).
-
Pouze jediná kniha je dodnes vydávána – novela Krysař – námět z něm pohádky. Krysař má vyhubit ve městě Hammeln krysy, má za to dostat odměnu, Konšelé mu ji však odmítli dát a krysař proto zabíjí i je. Krysař je záhadná postava bez minulosti a jména, vane z něj chlad, píská na píšťalu, zamiluje se do dívky Agnes, z lásky k ní je ochoten měšťanům odpustit, ale Agnes je svedena Dlouhým Kristiánem a po znásilnění spáchá sebevraždu. Všichni lidé z města končí v propasti a on tam končí také. Zachrání se pouze nahluchlý rybář a Sepp Jörgen, který má dlouhé vedení, jde k propasti, chce tam skočit, uslyší pláč dítěte (reaguje rychle, protože pláč působí na city a ne na mozek) a zachrání je. Dítě – nový svět, Jörgen – nezištná pomoc.
-
Dramata: viz ot. č. 13.
Karel Toman (1877 – 1946)
-
Pseudonym, vl. jm. Antonín Bernášek. Na každé sb. dlouho a pečlivě pracoval, sb. maličké, ale každá b. je vybroušený diamant.
-
Pocházel z venkova (Kokovice u Slaného), po maturitě studoval práva, ale utekl do světa (Fr., Holandsko, Anglie, Švýcarsko, Něm.).
-
Žil bohémským životem (bída, spal pod mostem, vybíral koše, pil mléko kočkám). Před první sv. válkou se oženil a zklidnil. První b. vydával v časopisech.
-
Sb. Pohádky krve – konvenční dekadentní poezie, smyslná, erotická a vzpurná, Toman se této sb. zřekl, považoval ji za nezralou.
-
Sb. Torzo života – odráží se zde Tomanův anarchismus – vzpoura proti všemu, co život osekává (spol., náb., morálka), čl. se nesmí nechat mrzačit. B. Rty zhaslé měla – odpor k soucitu.
-
Sb. Melancholická pouť – zkušenosti z putování po Evropě, hledání smyslu života, všechny cesty jsou jen útěkem, skutečné štěstí je jen doma, anarchista (hledá nový svět) X skeptik (doma je štěstí).
-
Sb. Sluneční hodiny – hledání vnitřního míru, potřeba kázně, potlačuje anarchistu. B. Tuláci – oslava chudých, hladových a svobodných, básník však už není jedním z nich, on se už vrátil domů. Toman psal zvláštním způsobem. Neměl peníze na papír a tužku. B. skládal v hlavě a pak ji napsal celou bez jediného škrtu na papír. Vymýšlel je za chůze => výrazný a úsečný rytmus básní. B. Stará alegorie podzimu – podzim = zlatník, hudební, básník, vše, co prožil přetaví v rosu a čistou řeč.
-
Sb. Verše rodinné a jiné – z 1. sv. války, jemné verše, pozitivní. B. Pastel – pastelové barvy jsou syté, jasné, pastýřská idyla, ale stádo se trká a matka je nemocná, což dítě neví, temný tón je tlumený.
-
Měsíce – 12 básní, názvy jednotl. měsíců (podobnost s Mánesovými malbami na orloji), volný verš, rytmus. B. Únor – krátké verše, není to měsíc smrti, ale spánku, naděje, ticha, únorový masopust se spojuje s válkou, země se dere ven – matka země má porodní bolesti před zrozením nového života, není to čistá přírodní lyrika, je zde i pol. dění. Toman zde vyslovil své obavy a úzkosti a naděje národní (b. Červenec, Září) i naděje soc. Další sb. rozvíjejí trad. hodnoty (vesnice, domov, práce, věrnost trad. hodnoty).
-
Sb. Hlas ticha – hlas něčeho, co není probuzeno, ale je živé, dozvuky války, nový přístup k soc. tematice, soucit s chudými.
-
Poslední sb. Stoletý kalendář (podtitul Verše pomíchané) – to, co se nedalo nikam zařadit. B. Lenin – ukazuje soc. hledání, ne ideál, ale někdo, kdo dává lidem naději. Pozdrav T.G.M. – oslavná b., přání, aby jeho vláda překlenula rozpory v č. státě.
