Zlatý věk – Římská poezie

První císař Octavianus Augustus podporoval ty básníky, kteří byli ochotni připomínat staré římské ctnosti

– to ve svých dílech propagoval Publius Vergilius Maro ( 70- 19 př.n.l)

svými současníky, ale i ve středověku pokládán za největšího římského básníka
DÍLO: Zpěvy pastýřské a zpěvy rolnické
Zdůrazňuje význam práce a půvab života na venkově
idilické založení
jeho nejproslulejší dílo- epos z minulosti řím. národa a vládnoucího rodu Aeneis ( i název díla)
hrdina- bájný antický Aeneas uprchl z hořící Tróje
po vzoru Odysea prožil různá dobrodružství
řízením bohů se dostal ke břehům Itálie, kde v ústí Tiberu položil základy Římského státu
jeho přední vlastnosti- plnění povinností k bohům, vlasti a rodině

Publius Ovidius Naso (43 př.n.l – 18 n.l)

poslední léta života trávil ve vyhnanství na březích Černého moře
vypovězen císařem Augustem
svůj stesk ukládal do prosebných listů a Žalozpěvů
návrat do Říma mu ale nebyl povolen
jeho poezie > neuvěřitelná svěžest, fantazie, a analýza milostného citu ve všech jeho podobách, zejména v podobě hravé a rozšafnické
DÍLO: sbírky: Umění milovat, Lásky
Uměleckou zralost dosvědčují jeho Proměny ( Metamorfoses)
Vyprávějí 250 řeckých a římských bájí, vzájemně skloubených v jeden celek tím, že v každé z nich dochází k nějaké proměně
nejčastější námět > láska
např. příběh o Daidalovi a Ikarovi, Apolonovi a Dafné, Iasonovi a Médeji….
V závěru vyznává přesvědčení, že jeho dílo bude nesmrtelné, a že jeho básně budou číst všechna budoucí pokolení