17. HLAVNÍ PROUDY A OSOBNOSTI ČESKÉ PRÓZY A POEZIE

1. Vývoj meziválečné prózy – legionářská literatura, psychologický a experimentální román, humoristicky laděná próza (například Medek, Kopta, Kratochvíl – Vančura, Havlíček, Durych, Glazarová – Poláček, Bass, Jirotka) Legionářská literatura -líčila dokumentárním způsobem zážitky československých legionářů z první světové války. Rudolf MEDEK – autor pětidílného románu Anabáze a divadelní hry Plukovník Švec/ Josef KOPTA – autor třídílného románu o čsl. legiích v Rusku Třetí rota Jaroslav KRATOCHVÍL – autor spisu Prameny – dvojdílný román věcně a reálně zpodobuje osudy válečných zajatců a vznik legií v Rusku Experimentální próza – někdy se také označuje jako próza imaginativní (popřípadě básnická). Tato podoba prózy využívá především následujících postupů: hlavní důraz na jazyk, způsob vyprávění, neobvyklá slova, děj často ustupuje do pozadí, inspirace starým jazykem a starou literaturou, složité větné konstrukce, používání básnických obrazů a neobvyklých přirovnání i symbolů. Vladislav VANČURA – byl český prozaik, dramatik (a filmař), původním povoláním lékař, jehož život skončil tragicky: za okupace byl nacisty zastřelen

• Rozmarné léto – odehrává se v lázeňském městečku Krokovy Vary. Letní idyla města je narušena příjezdem kouzelníka a jeho krásné pomocnice Anny, která okouzlí trojici přátel: plavčíka Důru, kanovníka Rocha a majora Huga
• Markéta Lazarová – historický román z období lapkovského středověku baladickým milostným příběhem lásky příslušníků dvou znepřátelených loupeživých rodů: Markéty Lazarové a Mikuláše Kozlíka. Mikuláš zahyne, Markéta čeká jeho dítě – v tomto dítěti trvá láska i v krutém středověku dál

Jaroslav DURYCH – tento prozaik, básník, dramatik a publicista se řadí mezi katolické spisovatele, ale jazykovou a básnickou propracovaností díla souvisí i s Vančurou.

• Bloudění – v tomto románu je v popředí milostný příběh českého emigranta Jiříka
  a španělské dívky Andělky

• Rekviem – jde o soubor tří povídek

Psychologická próza se zaměřovala na vykreslování vnitřního (duševního) života postav, jejichž nálady, prožitky a pocity jsou většinou detailně popisovány. Čeští autoři tohoto typu prózy byly ovlivněni jednak psychoanalýzou Sigmunda Freuda, jednak mnohými slavnými světovými spisovateli (Dostojevskij, Kafka). Za hlavní představitele psychologické prózy považujeme v české literatuře Havlíčka a Glazarovou.