4. etapa: Divadlo 2. poloviny 19. století
– V tomto období sehrálo ve vývoji českého divadla zásadní roli Národní divadlo: především na jeho scéně proniká do našeho dramatu realismus. Ladislav STROUPEŽNICKÝ – proslul dodnes uváděnou mravoučnou veselohrou: Naši furianti – tato slavná komedie podává realistický obraz jihočeské vesnice, kde venkované řeší malicherný spor o místo ponocného. Je zde zobrazeno typické chování českého člověka a mnohé nelichotivé varianty české povahy (furiant = člověk přemrštěně a okázale projevující své sebevědomí, pýchu, domýšlivost, nadutost, nafoukanost, umíněnost, vůbec člověk pyšný, umíněný).
5. etapa: Divadlo 1. poloviny 20. století V meziválečném období se divadlo rozvíjí hlavně ve dvou liniích: oficiální (velké scény kamenných divadel) a avantgardní (hlavně Osvobozené divadlo a tzv. Déčko E. F. Buriana). Důležitou úlohu měly i kabarety, zábavní scény a šantány /nejslavnější byl v tomto období kabaret Červená sedma, v němž působil jako autor i herec například slavný český spisovatel Eduard BASS/. Ve 30. letech se české divadlo zapojuje do boje proti nastupujícímu fašismu. V protektorátním období byl německými okupanty zakázán provoz mnoha divadel.
6. etapa: Divadlo 2. poloviny 20. století Po druhé světové válce je rozvoj českého divadla mnohotvárný a různorodý. Od 60. let hrají důležitou roli tzv. divadla malých forem
