2. Studium života venkovského lidu v díle V. Hálka a K. Světlé.

Vítězslav HÁLEK – byl proslulým básníkem doby, psal také povídky z venkovského prostředí. Námětem těchto povídek jsou hlavně spory dětí s rodiči o štěstí v lásce, nepřívětivé vztahy k výminkářům, rozdíly mezi bohatými a chudými. Nejslavnější Hálkovy povídky jsou:

• Muzikantská Liduška – se odehrává na vesnici v polovině 19. století a vypráví o lásce krásné Lidušky a muzikanta Toníka (rodiče však donutí Lidušku ke sňatku s bohatým statkářem, dívka ale utíká od oltáře a z nešťastné lásky se pomate, vyléčí ji kořenářka, nakonec se oba zamilovaní shledají.
• Na statku a v chaloupce – se rovněž objevuje téma mladé neochvějné lásky /ukázka A/. Mladý Jíra odchází po smrti otce sloužit na statek sedláka Lísky
  a zamiluje se do hospodářovy hodné dcery Lenky. Lískova druhá žena však mladé lásce nepřeje, a tak Jíra a Lenka odcházejí do chaloupky, kde našli mír a klid. Když Líska onemocněl, mladí se o něj starali, protože jeho zlá žena mu utekla. Líska jim nabídl, aby zůstali na statku, ale oni odešli do své chaloupky. Hálek zde mj. kritizuje zlobu, závist, špatné mezilidské a generační vztahy. Lidé nacházejí úlevu v přírodě, která je obklopuje.

Karolína SVĚTLÁ – psala prózy z pražského prostředí, ale nejtypičtější je pro ni tematika venkovská. Hlavní a umělecky nejvýznamnější část díla Světlé zahrnují ještědské romány, jejichž děj je zasazen do Podještědí. V Podještědí našla autorka protiváhu měšťanského prostředí v ryzejším prostředí venkovském. Z ještědských románů jsou nejznámější dva:

• Vesnický román – vypráví o nešťastném manželství čeledína Antoše Jírovce
  a ovdovělé žárlivé rychtářky
• Kříž u potoka – vyjadřuje na příbězích několika generací rodu Potockých, že čistá
  a silná láska a sebeobětování osvobozují milovaného člověka z jeho vášní.
  V popředí stojí idealizovaná postava mladé Evičky, která svou láskou a oddaností zachrání vlastní manželství a změní svého manžela v dobrého muže