Mezi další představitele venkovské prózy patří:

Jindřich Šimon BAAR – zaměřil se ve své tvorbě hlavně na Chodsko.

• Jan Cimbura – titulní postava je ideálem jihočeského vesničana, hospodáře, vlastence, ušlechtilého a mravně čistého člověka

Karel KLOSTERMANN – stal se romanopiscem Šumavy a opěvovatelem jejích krás. Napsal mj. román V ráji šumavském nebo knihu povídek V srdci šumavských hvozdů

Ladislav STROUPEŽNICKÝ – proslul dodnes uváděnou mravoučnou veselohrou:

• Naši furianti – tato slavná komedie podává realistický obraz jihočeské vesnice, kde venkované řeší malicherný spor o místo ponocného. Je zde zobrazeno typické chování českého člověka a mnohé nelichotivé varianty české povahy (furiant = člověk přemrštěně a okázale projevující své sebevědomí, pýchu, domýšlivost, nadutost, nafoukanost, umíněnost, vůbec člověk pyšný, umíněný).

4. Charakteristika románu jako důležitého literárního žánru období realismu. Román je velký prozaický epický žánr, který se vyznačuje volnou a elastickou strukturou. Zachycuje rozsáhlou oblast jevů, událostí, společenských vztahů a psychologických situací, připouští různorodost obsahovou, látkovou a motivickou, mnohotvárnost kompoziční výstavby a uměleckých prostředků. Dějově je román široce větvený, rozvíjí vedle hlavního motivu řadu motivů vedlejších, rozbíhá se do četných epizod a zahrnuje tak rozmanité osudy hrdinů a četná společenská prostředí. Největší rozvoj románu nastal od 19. století. Román plnil v 19. a 20. století stejnou funkci jako epos v antické kultuře (ve starověku). Záměrům realistů vyhovuje román ze všech literárních žánrů nejlépe (skutečnost lze zobrazovat podrobně a z mnoha úhlů).