2. Z kterých Havlíčkových satir jsou uvedené úryvky? Jaké jsou jazykové prostředky těchto děl?

Karel Havlíček Borovský – byl význačný český novinář, literární kritik, satirik a básník. Těžištěm jeho literární tvorby byla hlavně politická satira. Je autorem tří slavných satirických básnických skladeb:

• Tyrolské elegie – (ukázka A – Ach ty světe …) zachycují skutečnou událost autorova života: Havlíčkovo zatčení a deportaci do Brixenu v Tyrolsku, kam byl vypovězen za ostrou kritiku rakouské vlády. Vyjadřují odpor k despotické vládě Habsburků a k policejnímu státu, k armádě a církvi.
• Křest svatého Vladimíra – /ukázka A – Nám je pánbůh …/ je nedokončená skladba, která se námětem váže k historické legendě o nástupu křesťanství v Kyjevské Rusi, kdy dal ruský car Vladimír vhodit do vody sochu pohanského boha Peruna. Jde zde hlavně o kritiku absolutismu, nadutého absolutistického panovníka, církve a církevních hodnostářů včetně papeže (hlavně podílu církve na světské politické moci), policie, armády, vlády – kritiku celého státního aparátu soudobého Rakouska (tedy habsburské monarchie).
• Král Lávra – je satirické zpracování staré pověsti o králi s oslíma ušima. Havlíček se zde vysmívá hlouposti korunovaných hlav a omezenosti systému, kde vládne absolutně (neomezeně) jeden člověk.

Havlíček proslul též jako autor epigramů. Epigram je krátký básnický satirický útvar, který se kriticky zaměřuje například na církev, panovníka, vlast, umění … (příklad epigramu: Chceš-li v strachu, v nepokoji žít, musíš k tomu vtip a rozum mít – chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba.). Havlíček ve svých satirických básnických skladbách používal živý lidový jazyk, časté jsou zde nespisovné i vulgární výrazy. Tyto jazykové prostředky sloužily k vyjádření nezastřené upřímné kritiky, jasně vyjadřovaly autorovy názory. Forma vtipného lidového popěvku, kterou jsou Havlíčkovy básně psány, v sobě skrývá závažné kritické myšlenky a názory.