a) Znaky popisu, uměleckého popisu, líčení.

Popis je slohový útvar , který má dát čtenáři co nejúplnější představu o popisované části skutečnosti (popisována může být osoba, zvíře, věc, činnost, přírodní jev …). Rozlišují se různé druhy popisu (popis prostý, odborný, popis pracovního postupu …). Popis by měl vždy být přehledný, názorný, uspořádaný, informace mají být řazeny logicky na základě důkladného a soustředěného pozorování. Líčení je označení pro umělecký (lyrický) popis. Přednětem líčení může být například vnější podoba literární postavy (její tváře, chůze, oblečení apod.), krajina, loď, dům, pokoj, předmět denní potřeby, bitva, běh koně, bouře. Primární funkcí líčení je funkce estetická, jakoé u všech útvarů uměleckého stylu. b) Skloňování přídavných jmen, jejich větná funkce a důležitost v Máchově Máji. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem anebo jejich význam jinak omezují. S podstatnými jmény, k nimž patří, se shodují v rodě, v čísle a v pádě (modrý traktor, modrá barva, modré nebe, modré míče). Ve větě nejčastěji přídavná jména plní funkci shodného přívlastku (Červené růže krásně kvetou.) nebo jsou součástí přísudku jmenného se sponou (Dívka je krásná.). Rozlišujeme přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Přídavná jména tvrdá jsou buď v tzv. tvaru složeném (s dlouhou samohláskou v koncovce) a pak se skloňují podle vzoru mladý (mladá, mladé), nebo jsou v tzv. tvaru jmenném (s krátkou samohláskou v koncovce nebo bez koncovky) a pak se sklońují podle vzoru mlád (mláda, mládo). Přídavná jména měkká mají ve všech rodech koncovku í a skloňují se podle vzoru jarní. Přídavná jména přivlastňovací se skloňují podle vzorů otcův (otcova, otcovo) a matčin (matčina, matčino). V Máchově Máji jsou přídavná jména hojně využívána (hlavně jako přívlastky) při líčení přírodních scenérií a niterných pocitů hlavního hrdiny (Viléma, s nímž se ztotožňuje sám autor). c) Skloňování podstatných jmen „ruka, noha, oko, ucho“. Podstatná jména „ruka, noha, oko, ucho“ mají v češtině v množném čísle zvláštní skloňování, pokud označují části (živého) těla . Jde zde o pozůstatky starých, tzv. duálových tvarů. Jako duál se označovalo tzv. číslo dvojné, které se dříve užívalo vedle čísla jednotného a množného (duál se užíval tehdy, šlo-li o nějakou dvojici). ČÁSTI TĚLA NEŽIVÉ PŘEDMĚTY 1. pád ruce, nohy (lidské) ruce (stroje), nohy (stolu) 2. pád rukou, nohou rukou, noh 3. pád rukám, nohám rukám, nohám 4. a 5. pád stejné jako 1. pád 6. pád rukou, nohou (rukách, nohách) rukách, nohách 7. pád rukama, nohama rukami, nohami

1. pád oči, uši oka, ucha (drátěná) 2. pád očí, uší ok, uch 3. pád očím, uším okům, uchům 4. a 5. pád stejné jako 1. pád 6. pád očích, uších okách, uchách 7. pád očima, ušima oky, uchy