23. VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA (od počátku po současnost)

1. Charakterizujte jednotlivé etapy vývoje, jimiž prošlo české divadlo a dramatická tvorba. 1. etapa: Počátky českého divadla ve středověku – Počátky českého dramatu nacházíme ve 12. století. jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské (hlavně biblické) výjevy (zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele. Později se začaly obohacovat i o světské scény, které časem nabývaly stále větších rozměrů: proto byly tyto hry nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem. stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z poloviny 14. století, která vychází ze scény, kdy tři zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti k pomazání těla mrtvého. Hra věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu 2. etapa: Od vrcholného středověku po počátky národního obrození – Od 15. století se české drama rozvíjelo většinou jako žánr pololidový. Od 17. století dochází k rozvoji českého loutkového divadla: hrály se například známé příběhy (Faust, Don Juan). Nejznámějším českým loutkářem byl Matěj KOPECKÝ. Zvláštní didaktické použití měla dramatická tvorba Jana Amose KOMENSKÉHO: jde o dílo Škola na jevišti (= Škola hrou), což je soubor latinských her, jejichž předváděním si měli žáci prohlubovat znalost latiny. 3. etapa: Divadlo za národního obrození – Bouda – prvním skutečně české divadlo. Na dnešním Václavském náměstí. Václav Thám – nejznámější divadelník první fáze. Byl to herec, režisér, dramatik, autor vlasteneckých her z národních dějin: Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka Václav Kliment Klicpera – slavný dramatik druhé fáze, proslavil se hlavně jako autor komedií, které se dodnes hrají: Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů V období NO nastal velký rozvoj českého divadla, který vrcholí tvorbou Josefa Kajetána Tyla.