6. Vývoj divadla a dramatu po 2. světové válce – (50. léta – Nezval, Hrubín, Daněk, Kundera a další, hry Václava Havla, Josefa Topola, Pavla Kohouta,

Po druhé světové válce se české drama ubíralo různými směry. Těsně po osvobození se objevují hry, které většinou vznikly za války a nemohly být uvedeny dříve: Jan DRDA: Hrátky s čertem – tato pohádková hra vyjadřuje nezlomnou víru v sílu českého člověka – vítězství ústředního hrdiny – vojenského vysloužilce Martina Kabáta – nad pekelnými mocnostmi evokovalo atmosféru protektorátního ovzduší. Padesátá léta jsou ve znamení tuhé cenzury a uměleckého propadu: vznikají především ideologicky zaměřené hry budovatelské a socialisticko-realistické. Pavel KOHOUT – přes svůj talent též ve svých hrách propagoval budovatelské nadšení a svazácký optimismus (například Dobrá píseň) Vítězslav NEZVAL – Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, je to jakési politicko-utopické drama, v němž autor aktualizoval mýtus o zániku bájné Atlantidy, aby varoval lidstvo atomového věku a období tzv. studené války před dvojím nebezpečím: zneužitím zákonů přírody a před tyranií. Divadelní literatura v 60. letech, kdy všeobecně nastávalo určité ideologické uvolnění Milan KUNDERA – hra Majitelé klíčů, dějově zasazenou do doby 2. světové války. Nejhranější Kunderovou hrou je Jakub a jeho pán V 60. letech 20. století se v českém divadle setkáváme se zvláštním jevem: klasická kamenná divadla již příliš nedokáží oslovit diváky, pro které se stávají mnohem přitažlivější malá divadla. Velkou popularitu získává již od konce 50. let hudební komedie, muzikál a tzv. text-appeal (/textepíl/ = takový způsob divadla, které vzniká přímo před divákem: s divákem herci komunikují , smazává se tradiční hranice mezi jevištěm a hledištěm. Roku 1958 vzniklo Divadlo Na zábradlí, které jednak produkovalo zmíněný text-appelový typ divadla /jeho propagátorem je herec a divadelník Ivan VYSKOČIL, jednak se zaměřovalo na tzv. absurdní drama – mimo jiné zde byly uvedeny první hry Václava HAVLA Zahradní slavnost a Vyrozumění. Roku 1959 bylo založeno divadlo Semafor. Nakonec v tomto divadle dominovala forma jediná – hudební komedie plná humoru, hudby, tance a zpěvu: Semafor se stal scénou písničkářské a herecké dvojice Jiří SUCHÝ a Jiří ŠLITR. V Semaforu pak ovšem působili i jiní herci, komici, zpěváci a autoři (například: Jiří GROSSMANN a Miloslav ŠIMEK, Jitka MOLAVCOVÁ, Petr NÁROŽNÝ, Josef DVOŘÁK, Luděk SOBOTA, Jiří KRAMPOL, Eva PILAROVÁ, Waldemar MATUŠKA, Karel GOTT). Roku 1967 bylo založeno Divadlo Járy Cimrmana, jedno z divácky nejoblíbenějších divadel, jehož vůdčími osobnostmi byli od počátku hlavně herci a autoři Zdeněk SVĚRÁK a Ladislav SMOLJAK. Celá produkce tohoto divadla je postavena na geniální mystifikaci: herci vystupují jako vědci, kteří zkoumají život a dílo smyšleného českého génia Járy Cimrmana, jehož hry uvádějí. Tento mystifikační princip již funguje bezmála 40 let a prosadil se například v těchto známých hrách: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Dobytí severního pólu.