b) Druhy vět podle postoje mluvčího ke skutečnosti a podle složení. (Vyhledejte příklady z první ukázky.)
Druhy vět podle postoje mluvčího ke skutečnosti: 1. oznamovací věty – na konci tečka: Táta šel na houby. 2. tázací věty – na konci otazník. Tři typy otázek:
- zjišťovací – odpovídáme na ně ano – ne: Šel táta na houby?
- doplňovací – nelze odpovědět ano – ne, nutné doplnění: Kdo šel na houby?
- vylučovací – jen jedna z možností platí: Šel táta na houby, nebo doma uklízí?
3. rozkazovací věty – na konci vykřičník. Příkazy, zákazy, prosby: Popros! Postupte si! 4. přací věty – na konci pro zdůraznění vykřičník: Kéž by všechno dobře dopadlo! 5. zvolací věty – oznamovací a tázací věty se silným citovým nábojem, na konci vykřičník – ve skutečnosti nejde o oznámení či otázku: Ty máš teda smůlu! Dáš už pokoj!
Druhy vět podle složení: 1. dvojčlenné věty – mají podmět a přísudek: Bratr běhá venku. Koupil jsem si míč. 2. jednočlenné věty – nemají oba základní větné členy, dělí se na slovesné (Prší. Sněží. Včera pršelo. Je mu smutno.) a neslovesné (Běda! Ach! Dobrý den! Milé dámy! Pozor!)
c) Posuďte a rozeberte souvětí ve druhé ukázce. Počet vět zjistíme dle počtu přísudků. Nutno samozřejmě rozlišovat souvětí a větu jednoduchou. U souvětí rozhodujeme, zda je souřadné či podřadné. U souřadného souvětí pojmenujeme významový poměr mezi hlavními větami, u podřadného souvětí určujeme druh vedlejší věty (vedlejších vět).
d) Charakteristické rysy publicistického stylu. Publicistický styl je jedním ze čtyř jazykových stylů (ostatní tři styly: prostě sdělovací, odborný, umělecký). Publicistický styl samozřejmě patří do oblasti žurnalistiky. V publicistice se setkáváme jak s mluvenými, tak se psanými jazykovými projevy: jde například o fejetony, úvodníky, komentáře, analýzy, diskuse … Pro publicistický styl je charakteristická snaha přesvědčit adresáta o nějakém názoru, donutit jej k zamyšlení, nadchnout ho pro něco, získat jeho pozornost a zájem. V publicistice se často objevují tzv. novinářská klišé – otřelá slovní spojení, která nevhodným a nadbytečným užíváním ztratila svou vypovídací schopnost. V určitých případech se publicistický styl prolíná se stylem prostě sdělovacím (krátké zprávy) a se stylem uměleckým (například fejetony Jana Nerudy, sloupky Karla Čapka či Karla Poláčka).