BOHUMIL HRABAL (1914 – 1997)

Povídky (vzpomínky především z nymburského období):
používá opakování, kontrasty protikladů, drastických, groteskních a absurdních motivů
Postřižiny (zfilmováno Menzlem)
vrací se do svého dětství, k rodičům – o stárnutí jeho rodičů
hlavní postava je Pepin (pábitelská postava), odehrává se v Nymburském pivovaru
vyšla v 70. letech ale už pod cenzurou, původní verze z r. 1989
Slavnosti sněženek
– odehrává se v Kersku, o podivínských lidech
Automat svět
– zobrazuje 60. léta, zfilmováno (režie Menzel a Chytilová)
– bufet („na stojáka“) v Libni, kam chodil i Hrabal, o lidech, s kt. se stýkal – dělníci, cikáni

Něžný barbar
– zfilmováno P. Kalinou, vyšlo až po r. 1989
vzpomínkové eseje Hrabalova osobního přítele Vladimíra Boudníka
s Boudníkem bydlel v jednom domě, byl plachý, uzavřený, začal vytvářet obrazy z odpadového materiálu v ČKD (nyní visí jeho obrazy v Národní galerii v Ungeltu – výstava a umění 20. stol), nakonec spáchal sebevraždu
založil nový styl – explozionismus (jako exploze)

Vrcholem Hrabalovy prózy je román: Obsluhoval jsem Anglického krále
hrálo se v Národním divadle a v Činoherním klubu
mladý muž Jan Dítě, velice zranitelný (citově) se vyučí číšníkem, jeho snem je dostat se do hotelu, podaří se mu to a během okupace se ožení s Němkou – dívka je po okupaci zatčena, ještě předtím se jim narodí dementní dítě, kt. se baví tím, že zatlouká hřebíky do podlahy
používá naturalismy, kt. zůstanou v paměti
ukazuje zde absurditu totalitního systému, deformaci lidského charakteru, přizpůsobování se podmínkám bez ohledu na mravní principy