lidová slovesnost, vývoj české balady
Charakteristické rysy:
slovesné útvary, které si lidé říkali mezi sebou a tudíž nebyly zaznamenávány písemně
díla, kt. vznikla mezi venkovským (částečně i městským) obyvatelstvem, šířila se ústním podáním a nebyla zaznamenávána písemně (vznikla dříve než psaná literatura)
lidová slovesnost vznikla již v době, kdy člověk začal mluvit, tj. v pravěku – zaříkání, indiánské obřady – velkou roli hráli bohové (přírodní síly)
tvůrci bývali vždy jistí jedinci, ale jejich výtvory se šířily anonymně
velmi proměnlivá = variabilní, každý člověk ji vypráví jinak
vychází ze životních a praktických situací
lidová slovesnost se objevuje v mnoha literárních druzích:
Lidová próza:
pohádka
dříve báchorka, nemá reálné jádro
– vymyšlený příběh, kde dobro vítězí nad zlem, objevují se zde nadpřirozené bytosti a kouzla, končí vždy dobře
– hrdina překonává nástrahy, typický český hrdina – Honza
základní rys: Češi jsou hodní, v pohádkách se odráží rysy národa
1)lidová – nemá autora, obsahuje ponaučení „Červená Karkulka“
2)umělá – má autora „Princezna ze mlejna“
