Samuel Beckett-I

žil v Paříži -dramatik rezignace, často se objevuje lidská nicota, lidská bezmocnost v jeho hrách, hrdinové.přijímají absurditu života, odcizenost od světa a ostatních lidí, své hrdiny pak ve svých dílech nevede k boji s touto absurditou,ale k pasivitě(úzkost, bezmocnost, odsouzenost,k neradostnému údělu -ovlivněn Propustem a Joycem, sblížil se s literaturou existencionalismu Čekání na Forota -čekání na Forota= na něco neurčitého, co je osvobodí z tohoto absurdního světa -Vladimír a Estragon stojí na cestě a čekají na Godota, rezignace na život, pocit bezútěšnosti, Godot – něco co nás spasí, dá nám smysl života Čekání na Godota (1953) Nejvýznamnější projev absurdního divadla; hra má dvě jednání Hra popírá dějovost i dramatickou stavbu tradičního divadla. Dekorace se omezují jenom na strom. Scénu tvoří venkovská cesta na opuštěném místě, na níž se setkávají dva blíže neurčení tuláci. Mezi nimi se odvíjí chaotický dialog, z něhož vyplývá jen to, že oba chtějí čekat na jakéhosi Godota, který má snad rozhodnout o jejich dalším životě. Není však zřejmé, kdy a kde ho mají čekat. Během jejich nekonečného rozhovoru přichází Pozzo a Lucky. Pozzo je vychloubačná, brutální až sadistická osoba a Lucky naopak osoba ponížená, která jen na rozkaz uvádí do pohybu sumu nesouvisejících znalostí. Druhé jednání je téměř opakováním prvního. Ke konci každého jednání se objeví chlapec a oznámí, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se dostaví zítra. Jména postav (francouzské Estragon, slovanské Vladimír, italské Puzzy a anglické Lucky) a Godot sám (anglicky God = bůh) naznačují snahu po univerzálním postižení lidského údělu