V této době byla však nalezena identita národa.

(dějiny literatury, národa, česky se mluví, české noviny, čeština v politice ,ustanovena gramatika). Píšou se dějiny českého národa, české literatury. Čeština jako jazyk se prosazuje nejen ve společnosti , ale i ve vědě. Jsou přesně stanovena pravidla spisovné češtiny, přesně stanovena gramatika. V 60.letech dochází k oživení společenského života.Vznikají také významné české kulturní organizace: Prozatimní divadlo, Umělecká beseda, časopis Lumír, spolek Svatobor. Divadelní tvorba je však slabší, hry nemají příliš valnou úroveň. Pronásledování původní revoluce, zatýkání spisovatelů podporující revoluci, mladá generace pociťuje útisk nesvobodu(tyl vypuzen z Prahy, Frič ve vězení,,Havlíčkův pohřeb manifestem-Němcová trnový věnec na hrob). Vše vede k vydání almanachů, které vyjadřují sympatie či nesympatie jednak ke společenskému dění či umělecké tvorbě. Nejvýznamnější je druhý v pořadí, almanach Máj. Společnost kolem almanachu Máj je nazývána generace Májovců- je totiž první generací, která veřejně uznává a hlásí i manifestačně k Máchovu dílu.
Almanach Máj (r. 1858)- Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Jakub Arbes, Sofie Podlipská Josef Václav Frič, Erben, Němcová, Sabina cíly a ideály: 1.manifestačně se hlásit k Máchovi(cítily možnost uskutečnit své ideály) 2.počátky realistické tvorby 3.zaměření na současnost a odvrácení od historie 4.snaha věnovat pozornost městské problematice-snaha zachytit celou šíři soudobého národního života 5.snaha povznést č. lit. na světovou úroveň -propagace vztahu k ostatním uměleckým dílům -jsou proti národnostnímu a sociálnímu útlaku – pro zrovnoprávnění muže s ženou, tvorba pro lid a o lidu, realismus, -snaha zachytit všedního člověka s jeho radostmi a strastmi- poznávání života