a) V uvedených ukázkách vyhledejte prostředky uměleckého stylu (neopomeňte funkci přívlastků).
Umělecký styl (jeden ze čtyř tzv. funkčních stylů) je slohem tzv. umělecké literatury. Ze všech jazykových stylů je nejobtížnější a užívá největší škálu jazykových prostředků (spisovných i nespisovných) a postupů. Základním rysem umělecké literatury je snaha o estetické působení na adresáta. Umělecký styl nesměřuje primárně k jednoznačnosti – naopak jde zde o mnohotvárnost, mnohoznačnost, možnost různých výkladů a chápání. Nejde jen o sdělování informací, ale i o způsob vyjadřování, podání. Pro umělecký styl je charakteristická složitá a promyšlená práce s jazykem. Zatímco například v učebnici je žádoucí naprosto jasný výklad (odborný styl), báseň nemá jeden neměnný význam (každý čtenář ji chápe jinak, dokonce i jeden člověk ji v různých situacích a obdobích svého života může vnímat různě). Přívlastky rozvíjejí podstatná jména, upřesňují je – i v uměleckém stylu mají funkci charakterizační, hodnotící, zpřesňující (nebo znejasňující) /například volba neobvyklých přívlastků v nezvyklých souvislostech může vést k novému a neobvyklému vnímání skutečnosti a adresáta tak obohacovat, nutit k přemýšlení atp./.
b) Nářeční a slangové prvky v poezii Petra Bezruče. Petr Bezruč užívá ve svém díle i prostředky nespisovného jazyka (konkrétně nářečí a slangu). Užití slezských (neboli lašských) nářečí a havířského slangu přispívá mj. k lepší charakteristice Ostravska a chudinského prostředí, k větší autenticitě Bezručových Slezských písní. Bezručova poezie není jen dědictvím mrtvého nezajímavého klasika – ukazuje to například dílo známých ostravských hudebníků (svým způsobem pokračovatelů slezského barda Bezruče): Jaromír NOHAVICA a Pavel DOBEŠ využívají ve své písničkářské tvorbě nářečí i slangu opravdu mistrně.
c) Přídavná jména, jejich tvoření, druhy a mluvnické kategorie. O přídavných jménech již bylo pojednáno několikrát. Přídavná jména se tvoří odvozováním: od podstatných jmen (mosaz-ný, stroj-ní, odpor-ový, potravinář-ský, houb-ovitý, cíp-atý …). Velkou skupinu tvoří přídavná jména odvozená od místních jmen (rakovnický, michelský, nymburský, brandýský, zbirožský, rižský …). Třetí stupeň přídavných jmen se tvoří předponou nej (nej-rychlejší) /druhý stupeň se samozřejmě tvoří pomocí přípony/.
