Petr BEZRUČ

byl básník, u nějž určité protispolečenské postoje trvaly celý život: byl zahořklý, samotářský, zklamaný stavem společnosti. Proslul vlastně jen jedinou sbírkou Slezské písně – sbírka plná monumentální patetické poezie,
v níž kritizuje dobové společenské poměry, vzdoruje proti národnostnímu a sociálnímu útlaku obyvatel:

• Ostrava – Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem…
• Maryčka Magdonova – nejproslulejší sociální balada. Osiřelá dívka Maryčka se po tragické smrti rodičů stará o své malé sourozence, aby mohla zatopit, krade dřevo v panském lese, je chycena, když ji četník vede lesem na stanici, spáchá sebevraždu skokem ze srázu

František GELLNER – byl básník, prozaik, novinář a kreslíř, který žil v mládí bohémsky, hodně pil, bouřil se proti pokrytecké morálce přelomu století, nechtěl se zařadit do společenského průměru a do konvenčního života. Nejslavnější sbírky:

• Po nás ať přijde potopa, Radosti života

Stanislav Kostka NEUMANN – byl básník, prozaik a novinář. V mládí tíhnul hlavně k anarchismu, satanismu a dekadenci, od roku 1921 byl v KSČ. V jeho vile na Olšanech v Praze se scházeli buřiči. Z jeho sbírek lze uvést například:

• Kniha lesů, vod a strání – vrcholná sbírka, přírodní a milostná lyrika, projevy vitalismu
• Nové zpěvy – ovlivněno tzv. civilismem – oslava pokroku techniky a moderní civilizace