VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:
Vždyť víte již odedávna, že mám svědomitě, umělecky a mravně řízené divadlo za lepší školu národní nežli hromadu pěkně psaných kněh a sáhodlouhého řečnění. Divadlo je život a jde zase do života … (Josef Kajetán Tyl) /Ukázka A/
Vávrová: Tak si di! (prudce vstane – chladně) Tvrdohlavče tvrdohlavá! Teho hříchu se s tebó nedopustím – to si nemysli … (bratři Mrštíkové: Maryša) /Ukázka B/
Mlíko: Teď to tam burácí! Jeto ale štěstí, že jsme si toho všimli. Vždyť je to zdraví nebezpečné. Krev: Která firma to vyrábí, takový neřád? Mlíko: (čte hodně zblízka nápis na granátu) Krupp-Essen. Aha, essen, k jídlu to je. (V + W: Rub a líc, 1936) /Ukázka C/
Morák: A za tou hradbičkou se doopravdy žije, velkolepě, pěkně stranou, v suchu … Jsem tak sám, naprosto sám, a jsem to opravdu já – největší, to je jedno co … politik, hrdina … básník … organizátor … jsem tak sám, proto jsem nej … nej … nejhodnější, nejchytřejší, nejstatečnější …, podle chuti. (F. Hrubín: Srpnová neděle) /Ukázka D/
V těchto postupech zároveň Havel ztvárňuje statičnost, nehybnost života uvízlého v stereotypech a automatismech, které ho zbavují tvořivé smysluplnosti.
