VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:
Světu nelze pomoci, protože si svůj konec financuje sám: „Kdyby byli jenom Mloci proti lidem, tak by se snad dalo něco dělat, ale lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.“ A tak zbývá pouze předpoklad, že Mloci zopakují stejné chyby jako lidstvo, propadnou nesnášenlivosti a vyhubí se navzájem. /Ukázka A – Karel Čapek: Válka s Mloky/
Pole naše křičí zrada Jenom dlaň nám zbyla již Lesy naše hučí hanba Dlaň rodné hlíny Řeky naše šumí zrada a zrno volající: Braň Hory naše hučí Hanba před vichřicí prsť domoviny (F. Halas: Torzo naděje) (J. Hora: Jan Houslista) /Ukázka B/ /Ukázka C/
Ach Čechy krásné, Čechy mé! Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, až oprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napne tě rámař starodávný. (F. Hrubín: Jobova noc) /Ukázka D/
Na Buštěhrad přijel tatínek odpoledne a srnec byl spravedlivě rozdělen. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových vedrech a všecky ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci … (O. Pavel: Smrt krásných srnců) /Ukázka E/
