10) REALISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE

– největší rozvoj v 80. a 90. letech 19. století, rozvoj prózy, dva cíle: podpora vlastenectví a snaha vzdělávání

VĚDECKÝ REALISMUS

1882 – rozdělení Pražské Univerzity na českou a německou část. Česká získala samostatnost, rozvoj české vědy, ovlivnění pozitivizmem (sběrem informací), boj o pravost Rukopisů – pokračuje vydávání Ottova naučného slovníku – Čas – časopis populárně vědecký, snažil se seznámit obyvatele s tím co se děje na universitě – vědecký realismus byl na světové úrovni

• TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (1850 – 1937)

– narodil se v Hodoníně, vystudoval filosofii, pracoval jako universitní profesor, založil časopis Athenqeum – řešil pravost Rukopisů, nové poznatky evropské vědy → kontakt se světem, hlásil se k Husovi → jeho vzor →nositel humanity, v době 1. sv. války v emigraci → vůdce odboje, 1918 – 35 prezident Československa
ČESKÁ OTÁZKA – studie zabývající se místem českého národa v Evropě, poprvé vyslovuje otázku samostatnosti JAN HUS – výklad jeho myšlenek v souvislosti se současností RUSKO A EVROPA – srovnání života v Rusku a v Evropě SVĚTOVÁ REVOLUCE – vyšlo v roce 1918 – odmítá komunismus, nesouhlasí s Marxismem, vývoj musí být pozvolný ne převrat násilím

• JAN GEBAUER (1837 – 1907)

– jazykovědec, má největší podíl na dokázání nepravosti Rukopisů → jazykovědně dokázal, že nejsou pravdivé (nejlépe) – některá slova tehdy neexistovala
STAROČESKÝ SLVONÍK – souhrn české slovní zásoby do 13. století HISTORICKÁ MLUVNICE – pravidla češtiny do 13. století