14) VÝVOJ ČESKÉHO A SVĚTOVÉHO DRAMATU 20. STOLETÍ
SVĚTOVÉ DRAMA ½ 20. STOLETÍ
– zakladatelé moderního dramatu Čechov a Ibsen, omezovali děj a kladli důraz na psychologii postav – začínají se používat zvukové a světelné efekty, rozlišování hereckých typů
-
MAURICE MAETERLING (1862 – 1949)
– Belgičan, vycházel z Impresionismu, snažil se vyvolat nějaký pocit, náladu. Zabýval se protiklady VNITŘEK, MODRÝ PTÁK
-
GEORGE BERNARD SHAW (1856 – 1950)
– Ir, psal anglicky, komedie ze současnosti. Vycházel z teorie, že komedie musí mít děj PYGMALION – námět ze starého Říma zasazen do jeho současnosti. Bohatý člověk si vyhlédne chudé děvče, které chce naučit slušnému chování, řeči a přivést jí do vyšší společnosti → chce ji vychovat k obrazu svému → když už jí nepotřebuje, chce se jí zbavit → ona je chytrá a nenechá si to líbit – po válce vznikl v Americe muzikál My Fair Lady
-
BERTOLD BRECHT (1898 – 1956)
– němec, emigroval, po válce žil ve východním Německu → komunista socialistické drama – soc. rozdíly, psal před válkou o nespravedlnosti ŽEBRÁCKÁ OPERA epické drama – v divadle je důležitý vypravěč → komunikuje a zapojuje publikum do děje, nutí je zaujmout jakýsi postoj ke hře STRACH A BÍDA TŘETÍ ŘÍŠE – nejsilnější kritika fašismu
