15) ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA

– navazuje na předválečnou tvorbu, úpadek děje na úkor psychologické stránky 20. léta – reakce na válku a revoluci v Rusku, pokračuje realismus a naturalismus (starší autoři), legionářská literatura – výchova k vlastenectví 30. léta – největší rozvoj románu, individuální – klasika, jedna hlavní postava, kolektivní (společenský) – několik generací, žádná hlavní postava, historický, venkovská próza – spojené s náboženstvím, propagace tradic, psychologický román – zachycení krize, krajní situace 40. léta – okupace = cenzura, historická a psychologická próza se netýká problémů, lidové náměty a pohádky

LEGIONÁŘSKÁ LITERATURA

– o československých legiích (jednotky bojující proti Rakouskouhersku) Autoři nebyli spisovatelé, měla vychovávat k vlastenectví, zveličovali hrdinství legionářů → přeháněli

• FRANTIŠEK LANGER

– legionář, původně povoláním lékař, po válce dramaturg divadla
JÍZDNÍ HLÍDKA – nejlepší legionářské dílo, drama, nepřehání, o jednotce průzkumníků → v zajetí → vztahy mezi sebou, strach co bude. Ukazuje normálnost lidí → přežijí pouze dva, psychologické dílo

• RUDOLF MEDEK

– legionář, psal dokumentární prózu, chtěl popsat jak to bylo. Vycházel z realismu. Idealizace OHNIVÝ DRAK

• JOSEF KOPTA

– legionář
TŘETÍ ROTA – o vzniku jednotky TŘETÍ ROTA NA MAGISTRÁLE – o průchodu legií Sibiří TŘETÍ ROTA DOMA – o návratu z Ruska