Válečný epos, jehož obsahem je epizoda z pověstí o trojské válce. Příčinnou války byl únos krásné Heleny, manželky spartského krále Meneláa, synem trojského krále Priama, kralevicem Paridem. Meneláos se svým bratrem Agamemnonem zorganizoval odvetné tažení řeckých kmenů proti Tróji. Děj eposu líčí události posledního, desátého roku války, které vyjadřují hněv Achilleův. Řek Achilleus, jemuž je předurčena velká sláva a blízká smrt, se odmítá zúčastnit dalších bojů, neboť Agamemnon mu odňal ukořistěnou otrokyni Bríseovnu. Uražený Achilles půjčí svou zbroj příteli Patroklovi, ten je však zabit trojským hrdinou Hektorem. V souboji Meneláa s únoscem Paridem Paris sice umírá, nakonec je však zachráněn bohyní Afroditou. Vyvrcholením eposu je vylíčení souboje Achillea, mstícího smrt přítele Patrokla, s Hektorem, který končí Achilleovým vítězstvím a potupou zabitého Hektora, vláčeného kolem trojských hradeb a na­konec vydaného králi Priamovi. Skladba napsaná daktylským hexametrem idealizuje postavy lidí a bohů a zdůrazňuje úlohu osudovosti. Styl eposu je patetický, souběžné děje a my­tologické odbočky jsou přiřazovány následně, což působí staticky. Obšírnost a statičnost vyprávění je prohlubována. Opakováním ustálených veršů převahou souřadných vět a užíváním jednoduchých neměnných epitet, charak­terizujících vystupující postavy. Nejnovější výzkumy dokládají, že epos vznikl v 8. stol. př. Kr. a jeho autorem je jediný pěvec – snad Homér

Český jazyk

Odyssea- Epos se váže k trojské válce. Pohádkový námět bludných cest a dobrodružných příhod ithackého krále Odyssea je zpracován s použitím novelistických a románových prvků. Děj se odehrává v 41 dnech posledního roku desetiletého Odysseova bloudění při návratu z trojské války na rodnou Ithaku. Odysseův syn Télemachos se vydává hledat svého otce. Ten byl sedm let v zajetí nymfy Kalypsó na ostrove Ogygia, když předtím prožil se svými druhy neobyčejná dobrodružství, o nichž vypráví po propuštění z ostrova pohostinným Fajákům při další zastávce na své pouti. Líčí střetnutí s Kikony, popisuje pobyt v zemi Lotofagů, kteří hostí cizince ovocem zapomnění, vypráví o setkání s Kyklópy i o tom, jak oslepil jednookého obra Polyféma. Líčí dobrodružství s lidožravými Laistrygony, kteří pobili část Odysseových druhů a zničili většinu jeho lodí, zmiňuje se o pobytu u čarodějky Kirké, která proměnila jeho družinu ve vepře, charakterizuje nástrahy svůdně pějících Sirén, před nimiž se uchránil tím, že se dal přivázat ke stěžni lodi, a vypráví i další příhody. Dobrosrdeční Fajáci dopraví Odyssea lodí krále Alkinoa na Ithaku. Hrdina, převlečen za žebráka, s přispěním pastýře Euma­nia, se pozná se synem Télemachem, a za pomoci bohyně Athény se účastní střelecké soutěže, jejíž vítěz má získat ruku jeho ženy Pénelopé. Odysseus jako jediný šípem naráz prostřelí ucha dvanácti seker, s pomocí Télemachovou a dvou pastýřů pobije všechny nápadníky a šťastně se vítá s věrnou Pénelopé. Epos vyjadřuje vyšší mravní názor osobní a společenské odpovědnosti – touhy po rodině a po vlasti. Líčí boj člověka s osudem i odpovědnost bohů a lidí za vykonané činy. Klíčové postavy (Odysseus, Pénelopé) charakterizuje s diferencovanou citovostí a psychologickou prokresleností. Hrdiny i prostředí básník zachycuje v sytých barvách, city i jednání postav jsou intenzivní a srážejí se v prudkých konfliktech. Složitost příběhu a vyšší umělecká úroveň eposu vede k názoru, že autor této skladby ze 7. stol. př. Kr. není totožný s tvůrcem Iliady.