Adam Michna z Otradovic
– jindřichohradecký varhaník, básník, hudebník. Česká mariánská muzika, radostná i žalostná, Loutna česká, Svatoroční muzika – písňové texty těchto sbírek zlidověly, např. koleda: Chtíc, aby spal atd.
Bedřich Břídel – jezuita, představitel vrcholné české duchovní poezie. V básni Co Bůh? Člověk? Přemítá o základních otázkách lidské existence. Psal i životopisy svatých a překládal. Svůj život misionáře plně ztotožnil s myšlenkami, které vyjadřovala jeho poezie. Zemřel na mor, při ošetřování nemocných. Život svatého Ivana /legenda/ nejznámější.
Felix Kadlinský – kladl ve své poezii důraz na sentimentální účinek, což dokládá jeho sbírka básní Zdoroslavíček v kratochvilném hájičku postavený, měla nahradit zakázanou Bibli Kralickou.
Vedle duchovní poezie se rozvíjela také dramatická tvorba, která se poprvé a naposledy dostává v dějinách české lit. do popředí lit. žánrů. Využívala se převážně ve školách, kde měla výchovnou funkci. Čerpala náměty z cizích lit. nebo zpracovává náměty biblické. Jan Libertin – bývá považován za autora Rakovnické vánoční hry. Z her anonymních autorů byla oblíbena Hra o svaté Dorotě.
Nauková literatura byla pěstována v latině, nebyla tak pestrá jako nauková lit. předbělohorská. Soustřeďovala se na dějepisnou a jazykovědnou oblast.
Bohuslav Balbín – člen jezuitského řádu, pro své vlastenecké cítění byl pronásledován svými představenými. Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – zde ostře kritizoval šlechtu i politiku Vídně, která vytlačovala češtinu ze škol, úřadů a kostelů Psal také díla dějepisecká: Výtah z dějin českých – zachycení dějin od počátku po Bílou horu. Nebo vlastivědné nedokončené dílo Rozmanitosti z historie Království českého– její části nazvané Učené Čechy přináší 1 soupis české lit. tvorby od počátku po svou současnost. Ve svých dějepiseckých dílech přijímá rekatolizaci jako blahodárný důsledek Bílé hory, stavěl se proti jejím národním důsledkům. Odmítá českou reformaci a vyzvedával dobu Karla IV.