a)psychologie postav
vliv Ibsena
omezení přemíry zápletek v ději
Jaroslav Hilbert (Vina – mravní problém svedené dívky)
Otokar Fischer (Otroci, Orloj světa)
historické drama
realistické
A. Jirásek
symbolistní
J. Hilbert (Falkenštejn)
Jiří Mahen (Jánošík)
hledání smyslu života
Stanislav Lom (Vůdce, Děvín)
Arnošt Dvořák (Král Václav IV., Husité)
vážné drama
F. Langer (Periférie lidé na okraji společnosti, Dvaaosmdesátka, Jízdní hlídka, Vítězové)
expresionismus (jevištní)
prudká, křečovitá gesta
K.H. Hilar (režisér ve Vin. a v Nár. div.)
ostatní
V. Dyk (Zmoudření dona Quijota)
F.X. Šalda (Zástupové, Dítě, Tažení proti smrti)
J. Wolker (Nejvyšší oběť)
Čapek – Loupežník (lyrizované drama), Ze života hmyzu (bajka, ne dějová vazba, spíše myšlenková), R.U.R. (klasické realistické drama), Věc Makropulos (postaveno jako činohra), Adam stvořitel (hra s jedním hercem), Bílá nemoc (klasické realistické drama), Matka (hra s jedním hercem)
– režiséři:
Emil František Burian (1904 – 1959)
založil Divadlo dada (později D 34)
nesmírně nadaný dramatik a režisér
vycházel z realistického dramatu
přístup k divadlu jako ke koncertu – chtěl, aby výkony herců byly v harmonii
od herců žádal, aby ze sebe vydali maximum
zastával názor, že divadlo je kolektivní práce – není malých rolí (každá role se musí zahrát naplno)
zdůrazňoval, že divadlo je celek – výkon herců musí být sladěn
po osmačtyřicátém roku upadl v nemilost a nemohl tvořit tak, jak by si přál – napsal Láska a smrt, Vojna (1935) – zpracovaná lidová slovesnost
