Edward Albee (1928)

Americký dramatik, narodil se ve Washingtonu. Byl adoptován divadelními podnikateli, manžely Albeeovými. Věnuje se lit. tvorbě, žije v New Yorku. Obdržel Pulitzerovu cenu.
Jako představitel absurdního dramatu se představil nejprve v Evropě než v USA. Zdůrazňuje, že styl a forma se podřizují námětu a funkci. Rád vyzdvihuje výchovné poslání dramatu a divadla, protože jeho prostřednictvím se mohou lidé dozvědět pravdu o sobě i o společnosti. Chápe tedy dramatickou tvorbu jako výzvu divákům. Hry vycházejí často z autentické reálné zkušenosti.
Stalo se v zoo (1958) – o narušené komunikaci mezi lidmi (jen 2 muž. postavy, dějištěm lavička v parku)
Smrt Bessie Smithové (1960) – tragické důsledky rasismu
Pískoviště (1960) – aktovka, špatné vztahy mezi nejbližšími (babička)
Americký sen (1961)
Kdo se bojí Virginie Woolfové (1962)
Balada o smutné kavárně (1963) – s psychoanalytickými postupy
Křehká rovnováha (1965)
Všechno je v zahradě (1968)
Divadelně adaptoval proslavený román Vladimíra Nabokova Lolita.
Kdo se bojí Virginie Woolfové
Proslulé absurdní drama o 3 jednáních. V čes. překladu i pod názvy Kdopak by se Kafky bál nebo Kdopak by se vlka bál.
Jednotlivé akty (Radovánky a hry, Valpružina noc, Zažehnávání zlých duchů) předvádí průběh rodinného večírku dvou manželských dvojic. Stárnoucí vysokoškolský učitel historie Jiří s ženou Martou, rektorovou dcerou, pozvali na návštěvu mladého univerzitního kolegu, biologa Nicka s manželkou Drahunkou. V průběhu večírku obě bezdětné dvojice v rámci her typu “hupky na hostitelku” či “hurá na hosty” postupně ztrácejí zábrany a dochází k odhalení komplexů, úzkostí a nenávistí frustrovaných jedinců. Jiří nesplnil Martina ani tchánova očekávání a jeho manželství s Martou se stalo kolbištěm vnitřního zápasu. Manželský vztah udržují silou zvyku a vysněnou představou neexistujícího syna. Jiří se sebetrýzní vinou za smrt svých rodičů. Drahunka trpí neurotickými stavy, které se v minulosti projevily pseudotěhotenstvím. V nepřítomnosti opilé Drahunky Nick vyhoví vyzývavé Martě, mnohem starší než on, a vyspí se s ní. Jiří po Martině návratu boří jejich společnou iluzi zprávou, že fiktivní syn zahynul při autonehodě. Nick je těmito událostmi otřesen a odvádí zděšenou Drahunku, zatímco Marta a Jiří, zbaveni vysněné představy, stojí na začátku formování nové podoby svého vztahu.
Hra, jejímž tématem je bezohledné odhalení vnitřní sterility a prázdnoty zdánlivě úspěšných jedinců, je kombinací absurdního a tradičního dramatu jednoty místa, času a děje a psychoanalytických postupů. Absurditu situací prohlubuje stránka dialogů prostoupených bezobsažnými frázemi, vulgarismy a nonsensy. Název hry je odvozen od metody proudu vědomí, který autor použil a který je typický pro angl. moderní prózu, jejíž představitelkou je právě Virginie Woolfová. Tato metoda je ve hře dovedena do krajních důsledků (protagonisté na sebe prozradí vše). Rozbíjí sen o americké rodině a vyspělé americké civilizaci a na jevišti stojí lidé prázdní a vzájemně odcizení (svět kafkovský pro čes. diváka).