Božena Němcová (roz. Barbora Panklová)
- 1820 narodila se ve Vídni, 1862 zemřela v Praze
- pocházela z rodiny kočího J. Pankla a české služky Terezie Novotné
- mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice (chodila zde i do školy)
- zde žila 4 roky babička Němcová – Magdaléna Novotná, která ji velmi ovlivnila
- později byla dána na výchovu k zámeckému správci do Chvalkovic
- 1837 provdána za Josefa Němce (uvědomělí vlastenec,u nadřízených nebil oblíben)
- jejich manželství nebylo šťastné, museli se pořád stěhovat, protože Němec byl stále překládán (měla sním čtyři děti: Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava)
- 1842-1845 žila v Praze, zde se seznámila s českou vlasteneckou společností
- velký význam měl její pobyt na Chodsku (1845-1848). Zde ji zastihl revoluční rok
- oba manžele se v tomto roce silně pol. angažovali, proto byli pronásledování rakouskými úřady a tajnou policií
- na počátku 50 let je Němec převelen do Uher, Němcová s dětmi se usadila v Praze
- žila s dětmi v bídě a hladu
- r.1861 Němcová odchází do Litomyšle, dohlíží na vydání svých spisů
- na vánoce si jí manžel odváží těžce nemocnou do Prahy, kde v lednu následujícího roku umírá
Vydala 7 svazků: Národní báchorky a pověsti zahrnují především pohádky, pověsti, legendy. Hlavní myšlenkou pohádek je demokratická zásada rovnosti všech lidí a vítězství mravních hodnot nad zlem.
Slovenské pohádky a pověsti 10-svazků vzniklo ze zájmu národopisného, zachytila je tak jak je slyšela. Přeložila je pouze do češtiny, vyprávění prokládala slovenskými výrazy.
Obrazy z okolí domažlického Venkovského člověka líčila jako citově bohatého jedince, který si uchoval čistotu jazyka a mravní ryzost, ale vlivem ponižujícího postavení ztratil sebevědomí. Dosavadní zkušenosti se staly průpravou k povídkové tvorbě, nejvýznamnější:
