Česká meziválečná poezie

Do popředí se dostává proletářská poezie – začíná v r. 1920 vydáním sbírky  Pracující den (Josef Hora)- sbírka vydaná v duchu proletářského umění. A končí r. 1924 Wolkerovou smrtí. Proletářskou poezii spojovalo komunistické přesvědčení a myšlenka revoluční proměny kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou.
Základní programové požadavky: a) umění třídní a proletářské – snaha přiblížit se dělnictvu b) boj proti sociálnímu útlaku a válce a prosazování kolektivismu c) básně jsou bojové, vyzývají k nějakému odporu d) optimismus – věřili v přetvoření společnosti k lepšímu
Programovým manifestem se stala stať Jiřího Wolkera  Proletářské umění, otištěna v Nejedlého časopise Var r.1922. Je představována tvorbou básníků 3 generací: nejstarší: Stanislav Kostka Neuman, střední: Josef Hora a Jindřich Hořejší (r. 1931 vychází poslední proletářská sbírka),nejmladší generace: Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl.
Významnou úlohu v tomto období sehrálo sdružení Devětsil významné sdružení. Sdružení bylo založeno 5.10.1920 v Praze. 1 předsedou Devětsilu se stal Vladislav Vančura, po něm to převzal literární kritik a teoretik Karel Teige. Nejvýznamnějším časopisem Devětsilu byla Revue Devětsilu – RED vydáván v letech 1927-31. Brněnská skupina vydávala časopis Pásmo. Významní představitelé: Nezval, Vančura, Seifert, Halas, Závada, krátce Wolker, z divadla: E.F. Burian, Honzl, Voskovec, Werich, z lit. kritiků a teoretiků: Teige, výtvarníků: Štýrský, Šíma atd.