ČESKÁ MODERNA

koncem 19. století se mladá nastupující generace kriticky staví jak proti generaci předchozí (lumírovci) tak proti společenské situaci (nedořešení boje za politickou svobodu, prohlubující se sociální problémy)
1895 – vystupují s Manifestem České moderny
přijali: J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, F. X. Šalda, J. K. Šlejhar
„Chceme individualitu.“; „Neakcentujeme nikterak českost.“; „Chceme býti v politice především lidmi.“; „Chceme v otázce sociální býti především lidmi.“
znaky: lidskost, individualismus, českost („Buď svým a budeš českým.“)
pozn: Tato skupina byla jednotná v názorech „co měnit“. V otázce „jak měnit“, „jak psát“ byla rozrůzněná => krátké trvání
Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)
autor Manifestu, mluvčí skupiny, představitel realistické, subjektivní a politické lyriky, satiry
Confiteor I. –III.
1. básnická sbírka
subjektivní poezie, kritika společenských nešvarů, řada výsměšných básní
jednoduché jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka („mluví, jak mu zobák narost“)
Čtyři knihy sonetů
vyjadřuje zklamání nad společenskými poměry, zachycuje smysl tvorby
b. Sonet o sobě
Tristium Vindobona
žalozpěvy z Vídně, inspirace v žalozpěvech Ovidia
kritika české politiky
Zde by měly kvést růže
veršovaná epika, kritika společenských jevů (postavení žen ve společnosti)
Magdaléna
román ve verších
pozdní tvorba – není tak kritický; inspirace v antice
Svědomí věků
básnický cyklus,
– sb. V záři helénského slunce
význam:
– odvážná kritika společenských nešvarů, církve, prosazuje individualismus, obliba sonetu, ironie, sarkasmu