František HRUBÍN (1910-1971)

• osobitý autor přírodní a milostné lyriky, autor veršů pro děti a divadelních her
• narodil se v Praze, mládí prožil v Posázaví
• po nedokončení právnických a filozofických studií pracoval jako knihovník
• po válce se věnoval výhradně literatuře

poezie:  Zpívání z dálky – nejvýznamnější sbírka a  Krásná po chudobě

• obsahují verše přírodní a milostné poezie, jsou charakteristické svou melodičností
• objevují se motivy okouzlení letní noci, řeky plynoucí jako lidský osud

 Země po polednách – představuje reflexní (úvahovou) poezii , kde se zamýšlí nad lidským údělem, k němuž oddělitelně patří i bolest a utrpení
 Včelí plást a  Země sudička – vydány v době okupace, oslavuje zde chudobu jako zdroj štěstí

• motiv země jako jediného bohatství chudého člověka je stejně jako u Nerudy (písně kosmické) spojován s nekonečností vesmíru a se vztahem k domovu.

Jan ZAHRADNÍČEK (1905-1960)

• nejvýznamnější básník české katolické poezie
• pocházel s Třebíčská, v dětství si těžce poškodil páteř
• krátce se učil krejčím, pak vystudoval gymnázium
• studia na filozofické fakultě nedokončil a věnoval se literární činnosti
• 1940-48 redigoval katolický časopis Akord, zároveň působil jako nakladatelský redaktor v Brně
• r. 1951 se skupinou katolických intelektuálů odsouzen k 13 letům vězení v nezákonném procesu
• propuštěn byl po všeobecné amnestii a krátce nato zemřel

V jeho poezii se objevují motivy noci jako symbolu smrti, hořkosti a smutku, např. ve sbírce  Pokušení smrti – smrt se mu stává klíčem k pochopení života i jeho přechodných radostí  Návrat – sbírka, načas lez její neustálou přítomnost ve vědomí překonávat návratem do dětství  Jeřáby – je prolomena básníkova tesknota a přízrak smrti je zatlačen pocitem svobody a opojnosti života v božím pořádku  Pozdravení slunci – nejčastějším motivem je světlo a sluneční jas. Slunce je zároveň symbolem Boha jako vše pronikajícího základu veškerého bytí. Vedle těchto veršů se však objevuje i obava z budoucnosti, např.  Zemi mé – vyjadřuje pocit ohrožení vlasti a sílu hledá v semknutosti národa
 Korouhve – alegoricky reaguje na období okupace a vkládá osud národa do rukou českých patronů- sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého