Vilém ZÁVADA (1905-1982)

• narodil se v Hrabové u Ostravy
• v Ostravě absolvoval gymnázium a v Praze studia na filozofické fakultě
• pracoval jako nakladatelský redaktor v Anetinu a Melantrichu
• později byl knihovníkem v Národní knihovně, poté v Univerzitní knihovně
• na počátku 50. let byl činný ve Svazu čs. spisovatelů
• r. 1953 byl spisovatelem z povolání

 Panychida

• parné dozvuky poetismu, básník je okouzlen tvorbu Apollinairovu, celkový charakter sbírky je jako u Halase

tragický.

• do popředí se dostává vědomí básníkovy osamělosti a osobní nezakotvenosti, v paměti mu zůstává 1. světová v níž ztratil otce

 Siréna – tragický pohled na skutečnost ještě zesílen. Vyslovuje zde tragický soud nad světem, v němž převažuje smutek, smrt a strach.
 Cesta pěšky – obraz dětství a rodného kraje  Hradní věž – reagoval na Mnichov a počátek okupace. Je přesvědčen o nezrušitelnosti bytí naší země.

Vladimír HOLAN (1905-1980) pokračování poetismu, prvky smrti

• narodil se v Praze, v jeho 6 letech se odstěhovali do Bělé pod Bezdězem
• atmosféra „Máchovy krajiny“ silně ovlivnila básníkovo dílo
• studium práv v Praze nedokončil, pracoval jako úředník v Penzijním ústavu
• tato práce ho neuspokojovala, tak od 30. let se věnoval jen literatuře

Je tvůrcem reflexní (úvahové) lyrické poezie, základní metodou je hluboké přemýšlení-meditace. Metaforika jeho veršů je velmi složitá a neobvyklá. Také křížil slova – spojování různorodých slov, př. mák horečky, na kovadlině vodky, k tobě se vzdaluji atd.
vrcholovým dílem 30. let je  Kameni, přicházíš…. – básnická sbírka, vedle meditativní poezie se začíná objevovat i tvorba společenská.

• bylo to dáno hrozícím nebezpečím nástupu fašismu

– proto např. témata španělské občanské války Madrid
 Září 1938 – vyslovil v ní jako Halas v hněvivých slokách odsouzení mnichovské zrady a pocity uraženého národa
epické básně:  První testament  Tereza Planetová – psána metodou rámcové povídky: postava rámcového příběhu se stává vypravěčem druhého hlavního příběhu.

• lékař povolaný k smrtelně raněnému mladíkovi tu vypravuje básníkovi o své dávné lásce k dívce Tereze
• o svých citech jí nikdy neřekl, když se po 30 letech vrátil, Terezu už nikdo neznal
• jde o vyslovení pomíjivosti a krásy a něhy, ale také nad tím, jak často člověk svou neschopností k aktivnímu činu ztrácí nenahraditelné hodnoty