Harold Pinter (1930)

Angličan, původně žid z Maďarska. Nejvýznamnější představitel anglického absurdního dramatu.
Líčí hrůzu, člověka v ohrožení. Píše grotesky krutosti, agresivity a násilí. Hry vynikají logicky brilantními dialogy absurdního obsahu. Jeho tvorba se vyvíjí v linii Becketta, Ionesca, ale i Kafky. Působivost her spočívá v tom, že jeho hrůzné grotesky jsou velmi konkrétní, jakoby vzaté ze života, v němž vládne absurdita. Inspirace i u Čechova – používá zámlky a pomlky.
Pokoj (1957)
na scéně je jedna místnost a dveře – lidé se stále cítí ohroženi (nevědí, kdo těmi dveřmi vejde)
neuvěřitelné, iracionální
Oslava narozenin (1958)
člověk je unesen v den svých narozenin
hra silně vzpomíná na Kafkův Proces
nejvíce ho proslavila
Správce (1959)
ke 2 bratrům na návštěvu přijde tulák, ale oni se chovají jako malé děti (stále se proti sobě i proti němu spolčují) – nakonec tuláka vyhodí
pocit odcizení
Návrat domů (1965)
ve stř. a vých. Evropě se absurdní drama, zvláště groteska, nejvíce prosadilo v lit. české a polské
rysy “východního dramatu” – větší konkrétnost a akcentování spol. a polit. témat a problémů
Slawomir Mrozek (1930)
Nejvýraznější představitel polského absurdního dramatu.
V jeho absurdních groteskách se ocitáme ve svébytném světě a kontextu lit. absurdity, vnímáme v nich inspirativní blízkost s prózami Kafkovými, ale i současných absurdních dramatiků.
Policajti (1958)
námět ze státu, v němž zatýkání, vězeňství, slídičství apod. bylo rozšířeno nebývalou měrou
všechny postavy se navzájem zatknou
Karel (1960)
tématem této jednoaktovky je pronásledování a likvidace
připomíná Čekání na Godota, Proces a Oslavu narozenin
Striptýz (1961)
v této jednoaktovce proměřuje možnosti lidské svobody
Na širém moři (Trosečníci, 1961)
kanibalistická groteska