I. Literatura jako druh umění, počátky literárního umění a jeho utilitární i neutilitární charakter, literatura a magie, literatura a náboženství
Literatura není často za umění považována v širším slova smyslu, je tak chápána v užším slova smyslu.
Funkce literatury
- POZNÁVACÍ (=gnoseologická) – dílo nám pomůže něco poznat
- psychologicko – informativní → Zločin a trest
- sociologicko – informativní → Indiánské léto
- historicko – informativní
- ESTETICKÁ – mění celek naší psychiky (něco to s námi „udělá“)
autokatarze – autor se nám očišťuje od problémů – Ota Filip – autor se zpovídá
- EKONOMICKÁ
– nabídka – poptávka – autor je predeterminován v tvorbě, musí jít vstříc poptávce
- TERAPEUTICKÁ
a) katarze – člověk vidí svět jinýma očima b) autoterapie – člověk se může „vypsat“ z problémů – Freud
- IDEOLOGICKÁ
– dílo vyjadřuje výklad světa v určitém období – dílo utváří obraz světa
- POETICKÁ
– vytváří další předpoklady pro další díla
Jako literaturu označujeme obvykle písemné záznamy, které mají význam pro společnost. Výrazovým prostředkem literatury je jazyk. Literatura se vyvíjela v těsné souvislosti s životem společnosti. Odráží v sobě společenské proměny.
Písmo vzniklo asi roku 3000 př. n. l. v Mezopotámii, kde bylo vrcholným dílem Epos o Gilgamešovi.
