Život Konstantinův

– jeho žák líčí události z jeho života a obsahuje obhajobu slovanského jazyka a slovanské bohoslužby. Do úst císaře Michala vkládá autor legendy tato slova:“Bůh, který chce, aby každý dospěl k poznání pravdy a získal vyšší hodnost, spatřiv v tom víru a snahu, tím, že zjevil písmeno pro váš národ, učinil nyní za našich let, čeho dávno nebylo, toliko jen za prvých let, abyste i vy byli připočteni k velikým národům, které slaví Boha svým jazykem.“ – podle všeho vznikla tato legenda na území Velkomoravské říše za přispění Metoděje – dochoval se ve 40 rukopisech Život Metodějův – napsán brzy po smrti tohoto prvního moravského arcibiskupa, líčí jeho působení na Moravě a jeho boje s německými odpůrci slovanské liturgie. Cenné jsou v této památce údaje o Metodějových překladech řeckých bohoslužebných textů do staroslověnštiny. Je kompozičně prostší a stručnější
– skladby životopisné, dříve nazývané Moravsko-Panonské legendy; napsány jeho žáky Pochvala Cyrilovi – vznikla v Bulharsku, autorem je asi Kliment Velický
– Rozvoj staroslověnské literatury končí brzy po smrti Metodějově. Metoděj (biskup moravský) umírá roku 885, němečtí kněží vymohli na papeži zákaz slovanského bohoslužebného obřadu, kníže Svatopluk vyhání z Moravy Metodějovy žáky. Velkomoravská říše se rozpadá, staroslověnská literatura se však ještě nějaký čas rozvíjí v jiných slovanských zemích (Bulharsko, Rus, Čechy), především v Čechách. V průběhu 11. stol. vytlačovala latinská vzdělanost staroslověnskou kulturu Posledním útočištěm staroslověnské kultury se stal Sázavský klášter (založený roku 1032 a zrušen roku 1097), proslulý působením opata Prokopa, zde vznikají literární památky, jež jsou spojeny s osudem vládnoucí dynastie Přemyslovců. Činnost Konstantina a Metoděje měla všeslovanský význam.
Slovanské literární památky vzniklé na české půdě: – zabývají se především životem českých světců, zejména Václava a jeho babičky Ludmily