JAN KOLLÁR (1793 – 1852)

-byl umělec, Slovák a zpracovával stejné myšlenky jako Šafařík, studoval v Německu a seznámil se s Mínou – představovala ideál slovanství SLÁVY DCERA – sbírka sonetů v prvním vydání 150 a v posledním 600; rozděleno na 5 částí Sála, Labe, Dunaj, Lethé (slov. nebe), Acheron (slov. peklo); Sláva = bohyně a vzorem byl Němka Mína; prochází všemi slovan. zeměmi, vlastenecké myšlenky splývají s city k Míně, předzpěv psaný časoměrným veršem

• FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (1799 – 1852)

– byl preromantik, jeho základní zdroj = lidová slovesnost, opak Kollára, upřednostňoval jednoduchost, studoval filosofii a byl vyloučen za četbu J. Husa, pracoval jako vychovatel a novinář → vyhozen za kritiku ruského Cara, také profesor na UK, sbíral lidovou slovesnost → chtěl ji zachovat, dále psal ohlasovou poesii, na motivy lidové slovesnosti, chtěl napsat ohlasy pro všechny slov. národy, nestihl to OHLAS PÍSNÍ RUSKÝCH – sbírka epických básní, Rusové opěvováni jako hrdinové, z pověstí OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH – převažuje lyrika, je tu i satira – není to tak vážné jako to ruské, odraz života na venkově, zachycení charakteru národa RŮŽE STOLISTÁ – vzpomínková milostná lyrika

divadlo

– rozvoj divadla a dramatu od 20.let 19. století, ve Stavovském divadle se častěji hraje česky, 1. profesionální soubor

• JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK (1783 – 1844)

– dramaturg – rozhodoval co se bude hrát, byl stále s někým v konfliktu, psal hlavně komedie a historické hry ČECH A NĚMEC – 2 mladí čeští lidé se do sebe zamilují a němec jim to chce překazit – nepovede se mu to OBLEŽENÍ PRAHY OD ŠVÉDŮ – o době 30leté války, o hrdinném bránění Prahy