Jean Racine (1639 – 1699)
Francouzský klasicistní dramatik. Narodil se v rodině venkovských měšťanů v La Ferté-Milonu v kraji Valois. Záhy osiřel a byl vychováván v přísném náboženském duchu jansenismu (hnutí 17. a 18. stol. odvozené od názorů biskupa Jansena, vyznačující se mravní přísností a celkovým pesimismem) v klášteře Port Royale, který byl střediskem tohoto hnutí. Po příchodu do Paříže, kde se stýkal s mladými literáty a herci (mj. s La Fontainem a Molierem), se zřekl strohých náboženských zásad a věnoval se literární činnosti. V posledních dvaceti letech života podléhal intrikám, přestal divadelně tvořit, smířil se s Port Royalem a přijal funkci královského historiografa. Zemřel v Paříži. Proslavil se jako dramatik – autor tragédií s historickými náměty, převážně antickými či biblickými (Ifigenie v Aulidě, Faidra). Napsal i komedii (Sudiči) a řadu příležitostných epigramů, sonetů, hymnů a ód. Své teoretické názory osvětlil v předmluvách ke hrám.
Itálie: commedia dell’arte
- od 16. do 18. stol.
- byla hrána profesionálními herci, kteří se sdružovali v herecké společnosti a putovali od města k městu, i do cizích zemí
- od tzv. „učené“ komedie renesanční se lišila 3 rysy:
- scénář obsahoval stručný náčrt děje, dialogy improvizovali herci, kteří se specializovali na 1 postavu
- dialogy doplňovaly komické pantonomické výstupy (lazzi)
- vystupovali stále stejné postavy (tzv. masky), které typizovaly různé společenské vrstvy či lidské charaktery
- děj komedie byl založen především na zápletce
- postavy:
- Pantalone (bohatý obchodník, který nepřál sňatku dcery)
- Brighella, Scappino, Arlecchino, Smeraldina, Colombina (sluhové)
- figury – pierrot, kolombína, harlekýn
- po vyčerpání témat ztrácela kontakt s realitou, z masek se stala neživá schémata
- bylo potřeba reformovat divadlo a vytvořit nové (Goldoni):
