Jiří Šotola (1924 – 1989)

básník, prozaik, básnická tvorba je intimní a romantická. Vystudoval konzervatoř a absolvoval obor činoherní režie na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Studoval také filozofii a estetiku.
Dílo:
„Kuře na rožni“ – rozhraní let 1800 (bitva u Marenga) a 1805 (bitva u Slavkova). Román vypravuje o bezradném a nesmyslném putování loutkáře Matěje vojenského zběha a smolaře. Matěj Kuře zběhl z bitvy v Korutanech a připojil se k potulným hercům. Potkal zde svou lásku La Tournesse. V Litomyšli jej vzal do služby hrabě Jiří Josef z Valdštejna. Matěj si před ním hraje na divadelního umělce a odborníka, ale když měl zinscenoval Dona Juana musel utéct. Klid našel v klášteře u pátera Prospera. Tento život se mu ale také nezamlouval a proto odešel. Navštívil bratra Lukáše, ten ho nepřijel vřele a proto odešel. Kus cesty ho doprovázela Lukášova nevlastní dcera Barbora, po porodu Lukášova dítěte zemřela. Matěj putoval dále pod falešným pasem jako Ondřej Serenus. Znovu jej odvedli k vojsku, ale Matěj ze slavkovské bitvy utekl a zanedlouho zemře.
„Tovaryšstvo Ježíšovo“ – historický román z období protireformace, hlavní postavou je vzdělaný jezuita Vojtěch Had, autor využívá básnivosti jazyka, symbolů, opakování a dramatického rozvržení scén.
„Náhrobní kámen“, „Svět náš vezdejší“, „Venuše z Mélu“, „Poste restante“, „Horoskopy“, „Mariášky“ – sbírky
„Český orloj“, „Jak se trhá srdce“ – sbírky psané v exilu
„Heinovské noci“ – skladba o vypálení Lidic, motiv bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí.
„Zaříkávání živých“ – skladba na téma lidský osud, 13 básní, společné téma: osudy lidé, převládá úzkost.
„Adam a Eva“ – skladba motivovaná biblickým vyprávění o stvoření světa.