Literatura pobělohorského období
- po bělohorské katastrově (bitva na Bílé hoře v r. 1620) nastává nejtěžší období v dějinách našeho národa
- Většina nekatolické inteligence nuceně opouští zemi
- nastává bezohledný útisk poddaného lidu. Obnovené zřízení zemské (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu) zaručovalo Habsburkům dědičně český trůn, zrovnoprávnilo češtinu s něm. (to prakticky znamenalo vytlačení češtiny z veřejného života) a dovolovalo jen kat. vyznání
- v důsledku stále silnějšího nátlaku většina obyvatelstva přijala kat. (často ovšem jen navenek) a ti, kteří nechtěli přestoupit na kat. víru, se snažili uprchnout ze země. Proud emigrantů směřovala do Německa (luteráni), na Slovensko (luteráni a bratří) a do Polska (bratří).
výtvarné umění: architektura – Kryštof a Kilián Dienzenhoferové (Loreta, chrám sv. Mikuláše), Jan Santini. sochařství – Matyáš Bernard Braun (Kuks – sochy ctností a neřestí), Ferdinand Brokoff, Petr Brandl malířství – Karel Škréta (portréty), Petr Brandl (oltáře), Jan Kupecký (Slovák). hudba – J. V. Stamic, J. Mysliveček; chrámové skladby – J. J. Ryba.
Literatura emigrantská: Pavel Stránský ze Zap (1583 – 1657) O českém státě – dějepisný a zeměpisný popis předbělohorského českého státu
Pavel Skála za Zhoře
- Dílo Historie církevní – vyšla tiskem až v 19. st.
